Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bill Browder: Znovu bych do Ruska nikdy nešel. Magnitského smrt mě bude pronásledovat do konce života

Bill Browder ve své londýnské kanceláři. Foto: Kirill Ščeblykin, Deník N
Bill Browder ve své londýnské kanceláři. Foto: Kirill Ščeblykin, Deník N

S americkým investorem a Putinovým odpůrcem, který ve světě prosazuje přijetí zákonů postihujících ruské mocné, jež porušují lidská práva, jsme v jeho londýnské kanceláři mluvili o tom, co pro Rusko znamená brexit, jak vnímá svou roli v privatizaci v 90. letech a proč slavil, když zatkli Chodorkovského.

Do Londýna jste přicházel jako do globálního centra finančnictví a politiky. Jaký máte pocit z brexitu? Má na vás nějaký vliv?

Má na mě hluboký vliv v mnoha ohledech. Na svět se dívám optikou boje s Putinem o zadržování Ruska. To je i moje hlavní činnost. Jedním z největších Putinových politických snů je mít mocnou zemi jako Británie zabředlou do slovní občanské války ohledně věcí, kdy se veškeré jeho chování vyztrácí z pozornosti.

Hádáme se tu o to, jestli zůstat uvnitř, nebo odejít. Pokud odejít, tak za jakých podmínek. Veškerý tento hněv je obrovským dárkem pro Vladimira Putina.

Jak mu to konkrétně pomůže?

Putin vede zemi, jejíž hospodářství je velké jako ekonomika státu New York. Není velká. Jeho vojenský rozpočet je o 90 % menší než americký. Takže nemá ani obrovskou armádu. Nicméně si o sobě myslí, že stojí v čele supervelmoci.

Aby mohl dosahovat svých velmocenských cílů, kterých Rusko dřív byl schopné, musí se vyrovnat se třemi hlavními překážkami: Evropskou unií, NATO a Spojenými státy. Je pro něj těžké prosazovat svůj vliv proti tělesům, která jsou o hodně větší než on. Pro něj je nejlepší se přetlačovat s jednotlivými státy a nejlepší způsob, jak k tomu vytvořit situaci, je tato velká tělesa rozbíjet. Má tři strategické cíle: rozbít Evropskou unii, rozbít NATO a aby se Spojené státy nesoustředily na to, co dělá.

Cítíte se v Londýně bezpečně? Nedávno Rusko požádalo již posedmé Interpol o vaše zadržení.

Britové mě Rusku nevydají. Přinejmenším ne za vlády konzervativců. Kdyby byl premiérem Jeremy Corbyn, tak bych svou bezpečnost musel přehodnotit. Co se týče fyzického nebezpečí, tak mi neustále hrozí, že mi Rusové něco udělají. Spáchali už řadu vražd tady i na jiných místech.

Ve Velké Británii byl přijat Global Magnitsky Act, který uvaluje sankce na některé představitele ruského režimu. Problém byl, že potom vázlo jeho konkrétní vymáhání.

To je perfektní ukázka problému brexitu. Výmluvou, proč vláda nevymáhala Magnitského zákon, bylo, že musí počkat na dobu po brexitu. Že ještě takto nemůžou postupovat jako individuální země. Což není pravda, protože pobaltské státy tyto zákony mají a uplatňují je.

Není problém, že na Západě chceme být vůči Rusku tvrdí, ale zároveň chceme ruské peníze, ať už v bankách nebo nemovitostech?

Jsem si jistý, že v tom je jistý prvek korupce a finančního zájmu. Británie mluví o tvrdosti vůči Rusku, ale konkrétně toho moc nedělá.

Reagovala přece, když se ruští agenti pokusili zabít Sergeje Skripala.

Ano i ne. Po útoku na Skripala vyhostili několik diplomatů a koordinovali svůj postup s dalšími zeměmi, aby vyhodili další. Ale to byl konec. Nenásledovaly sankce, zmražení majetku ani žádná zatčení. Můj pohled tedy je, že britská odpověď na Skripalův případ byla ve skutečnosti celkem slabá, co se týče praktických kroků.

William Browder, ředitel společnosti Hermitage Capital, na jehož popud už několik států světa schválilo tzv. Magnitského zákon, opatření trestající Rusy spojené se smrtí právníka Magnitského v ruském vězení. Foto ze slyšení před Justičním výborem amerického Senátu ke kauze ruského vměšování do amerických voleb v roce 2016: Yuri Gripas, Reuters

Jaký je teď váš cíl? Čeho chcete s kampaní dosáhnout?

Naše kampaň má dva cíle. Zaprvé dosáhnout toho, aby všechny civilizované země měly Magnitského zákon a uplatňovaly ho. Druhým cílem je sledovat peníze, které Sergej Magnitskij odhalil a kvůli kterým byl zabit, a stíhat lidi, kteří byli zapojení do praní těchto peněz.

Máme teď šest zemí, které Magnitského zákon přijaly, a šestnáct zemí, které vyšetřují případy praní špinavých peněz spojených s Magnitského případem.

Magnitského zákon

Pojmenovaný podle právníka Sergeje Magnitského, který Billu Browderovi pomáhal odhalit podvod, jímž jej ruské úřady připravily o jeho majetek v Rusku. Magnitskij byl v důsledku své práce na případu sám obviněn z podvodu a zadržován ve vězení, kde mu byla upírána lékařská péče. Po roce ve vězení zemřel.

Americká vláda v roce 2012 přijala zákon, který mířil na ruské funkcionáře zapletené do Magnitského smrti. Americké vládě na ně umožňuje uvalit sankce.

Tento zákon byl později rozšířen na porušovatele lidských práv po celém světě.

„Jelcin v Rusku vypustil zvířata z klecí a nechal je vést ZOO. Myslím, že Putin je vrátí zpátky do klecí, a to je dobré pro byznys,“ uvedl jste v roce 2000, tedy na začátku vládnutí Vladimira Putina. Proč se váš vztah k němu změnil?

Moje slova byla tehdy přesným popisem toho, co se v dělo v Rusku na konci Jelcinova prezidentování. Jelcin dovolil dvaceti dvěma oligarchům, aby rozkradli 40 % země, zatímco ostatní obyvatelé žili v hrozné bídě. Potom přišel Putin a slíbil, že ukončí éru oligarchického kapitalismu. Namísto toho ale Putin zatkl nejbohatšího ruského oligarchu Michaila Chodorkovského. V podstatě tím těm ostatním vzkázal, že pokud nechtějí být zatčeni, tak mu musejí dát půlku svých aktiv. Největším oligarchou v Rusku se pak stál sám Putin.

Když v roce 2003 zatkli Chodorkovského, tak jste oslavoval.

Slavil jsem, protože jsem si říkal, že jeden padl a zbývá dvacet jedna. Jenže další oligarcha Roman Abramovič nebyl zatčen, ale dostal peníze za svou společnost a stal se guvernérem Čukotky. To byla chvíle, kdy začalo být jasné, že Putinovým cílem není dostat „všechny zpátky do klecí“. Putin se sám chtěl stát největším oligarchou, což se mu povedlo. Říká se, že absolutní moc absolutně korumpuje, a myslím, že přesně to se mu stalo.

Předtím než vás v roce 2005 z Ruska vyhostili, jste se nebál, že dojde i na vás?

Byl jsem si úplně jistý, že se mi nic nestane. Myslel jsem si, že přispívám k tomu, aby Rusko bylo lepší. Pomáhal jsem odhalovat korupci ve státních podnicích, do kterých jsem investoval, což bylo ku prospěchu vládě. S členy ruské vlády jsem měl celkem přátelské vztahy.

Rusové ale přebírali agresivně i podniky, které nepatřili oligarchům. Často na základě smyšlených obvinění. Nebál jste se, že „boj proti oligarchům“ se nepovede jen proti oligarchům?

Tyto zábory začaly až přibližně v době, kdy jsem byl vyhoštěn z Ruska. Tehdy skončily ve vězení tisíce byznysmenů. Tehdy to začal být trend a FSB se dostala mimo kontrolu.

V Rusku jste se v 90. letech účastnil privatizace. Ruský stát tehdy prakticky rozdal své hospodářství za zlomek jeho ceny. Vy jste na tom velmi vydělal. Nenapadlo vás někdy, že jste součástí problému?

Já jsem způsob privatizace nenavrhl. Byl jsem jen investor. To je jako kdybyste se divil, že někdo koupil akcie Applu před dvaceti lety a ty pak tisíckrát vyrostly. 98 % lidí, které jsem navštívil, jsem k investování v Rusku nepřesvědčil.

Sám jste ve vaší knize napsal, že ty ceny byly šíleně nízké. 

Pro mě samozřejmě ano, ale nikdo tehdy nechtěl investovat. Pak už najednou investovat chtěli a ceny šly nahoru. Na stovkách schůzek po Londýně jsem vykládal: „Podívejte, jak je to levné!“ A oni na to: „Jste blázen, tam bych nikdy nešel.“

Já jsem prostě kupoval akcie v privatizačním programu, který vymyslel někdo jiný. Není to morálně o nic problematičtější než kupování akcií Applu před dvaceti lety. Když jste dost chytrý na to, abyste našel něco, co je pod cenou, tak není na obchodování na otevřeném transparentním trhu nic špatného.

Proč ostatní v Rusku neviděli příležitost?

Většina lidí se ani nepodívala na ta čísla. Jednoduše řekli: „Rusko? To je šílenství.“ A zpětně musím říct, že měli pravdu. Lidé se mě ptají, co bych udělal jinak v celém tomto příběhu, a moje odpověď je, že bych do Ruska vůbec nešel.

Existuje spousta způsobů, jak být byznysmen a vydělat peníze. Tragédie mého odchodu do Ruska mě bude pronásledovat po zbytek mého života. Tragédie vraždy Sergeje Magnitského a životů lidí kolem mě, které byly zničeny. To už bych nikdy znovu neudělal.

Bill Browder

Narodil se v roce 1964 v New Jersey. Jeho dědeček byl předsedou Americké komunistické strany. Jeho otec významný matematik.

V devadesátých letech minulého století se začal zajímat o investice v postkomunistických zemích a založil fond Hermitage Capital, který se zaměřoval na Rusko. Má britské občanství, amerického pasu se vzdal.

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější