Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sněmovna rozšířila práva pro stejnopohlavní svazky, manželství pro všechny neprošlo

Do války odjet nemůžeme, vojenskou medicínu ale musíme změnit, říká armádní expert

"Zdravotník v krizových situacích nebo ve válce musí mít mnohem širší záběr." Vojenský lékař, neurochirurg Václav Masopust. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Zdravotník v krizových situacích nebo ve válce musí mít mnohem širší záběr.“ Vojenský lékař, neurochirurg Václav Masopust. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Do války odjet nemůžeme, ale blízký konflikt a hrozba jeho rozšíření nutí vojenské zdravotnictví ke změnám,“ říká neurochirurg Václav Masopust. Vojenský lékař, který předsedá Sboru hlavních odborníků vojenské zdravotnické služby, předestírá budoucnost vojenského zdravotnictví: drony převážející zraněné, váleční univerzální chirurgové „navigovaní“ specialisty na dálku nebo léčba akutní bolesti bez opiátů.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Jak válka mění přípravu českých vojenských zdravotníků,
  • proč vojenský lékař nesmí na Ukrajinu,
  • kdy může být zdravotník terčem,
  • co všechno by mohly dělat drony,
  • jak vychovat univerzálního chirurga,
  • jak léčit bolest bez opiátů,
  • jaká je budoucnost telemedicíny.

Když před rokem začala horká fáze konfliktu, ruská agrese, co vám běželo hlavou?

Že bych strašně rád pomohl, ale nemohu…

Měl jste a máte jako vojenský lékař České armády svázané ruce?

Ano. Od začátku bylo jasné, že my jako čeští vojenští zdravotníci do té války nemůžeme, protože český stát, potažmo NATO se konfliktu formálně neúčastní.

Proto na Ukrajinu mohou jen civilisté. Jako dobrovolníci, na vlastní pěst nebo prostřednictvím humanitárek.

Kdybych byl vyzván na Ukrajinu jet, neodmítl bych. Bral bych to jako další ze svých misí. To je naše práce. Ideální by bylo, kdybychom mohli alespoň pro zraněné, ale ani to teď nejde.

Byl jste někdy na misi, kde by se podmínky těm ukrajinským nějak přibližovaly?

Ne. Jen jsme v jedné pozdější fázi takového konfliktu mohli jet pro zraněné. Ale nesmím říkat konkrétní místa, na kterých jsem jako vojenský lékař působil.

Jinak jsem byl na misích, kde měli čeští vojáci základny, takové konflikty měly úplně jiný charakter.

Nicméně, nemůžeme sice jako vojenští lékaři odjet na Ukrajinu a pomáhat, ale válka přiměla i nás, abychom se intenzivněji zabývali tím, jak třeba lépe připravit vojenské zdravotníky na nové situace…

Obáváte se rozšíření konfliktu?

Samozřejmě. Bojím se rozšíření konfliktu, bojím se už proto, že mám děti… a asi jako všichni doufám, že se to nestane. Není to ovšem vyloučené. Česká armáda musí reagovat a stejně tak její zdravotnické složky. Čím víc se připravíme, tím líp.

Musíme ale obecně přemýšlet nad dalšími změnami do budoucnosti, nad využíváním technologií, výchovou nových lékařů i sester. Nejde jen o hrozbu válečných konfliktů, vojenští zdravotníci pomáhají v krizových situacích, při živelných pohromách a podobně.

Na tom pracujeme v rámci Sboru hlavních odborníků vojenské zdravotnické služby. Už jsme začali dřív, ale konflikt potřebu změn a vylepšení akcentoval. Také se leccos v této době lépe prosazuje.

K vašim návrhům a nápadům na zlepšení a inovace se dostaneme. Zůstaňme ale ještě chvíli přímo na Ukrajině. Dostal jste se k informacím o tom, jak tam zdravotní péče třeba přímo v poli vypadá? Máte tam nějaké známé? Nebo ukrajinské kolegy, které znáte z dřívějška?

Oficiální informace nemám, a kdybych měl, stejně o nich nemohu mluvit do médií.

Znám ale nějaké dobrovolníky, kteří na Ukrajině byli nebo jsou. Samozřejmě mě velmi zajímá, jak to vidí a jak to tam vypadá, i když i oni jsou opatrní v tom, co pouští ven.

Díky nim mám trochu ponětí, jak probíhá přesun raněných, kde je ošetřují, třeba že spíš využívají civilní budovy, než že by stavěli polní nemocnice…

To všechno jsou a budou cenné informace, protože takhle velký konflikt od druhé světové války v naší blízkosti nebyl. Je to velmi důležité pro budoucnost.

Vzdálenému pozorovateli se zdá, že tam, kde jsou přímé boje, zákopy, bláto, zničené nebo neexistující cesty, je asi rozhodující otázka, jak vůbec zraněné ke zdravotní péči dostat, spíš než že by na Ukrajině byla péče nedostatečná nebo zaostalá, je to tak?

Tohle je naprosto klíčové. Zásadní. A pro zdravotníky je péče v terénu hrozně nebezpečná, ale přesto do toho mnozí jdou. Nejnebezpečnější je první příjem na nějakém prvním záchytném bodě a transport.

Každopádně ani improvizované, ani oficiální nemocnice nejsou zrovna bezpečná místa… Rusové ignorují mezinárodní dohody o tom, že na zdravotníky a zdravotnická zařízení se neútočí.

Ženevské konvence mnoho armád nerespektuje, ani nemocnice nejsou „bezpečné“, jistě.

Ale zdravotníci nebo záchranáři mimo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Armáda ČR

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější