Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Do policistů dlouhé roky nikdo nestrkal, nemuseli proti nikomu zasahovat, říká k demonstracím Vondrášek

Policejní prezident Martin Vondrášek Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Policejní prezident Martin Vondrášek Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Někteří lidé jsou ze současné situace ve stresu a hledají viníka, kde jen mohou. Projevy části polarizované společnosti už nejsou jen slovní, ale i fyzické, říká policejní prezident Martin Vondrášek. „Jsme toho bohužel čím dál častěji svědky na různých shromážděních a demonstracích,“ popisuje pro Deník N. V rozhovoru představuje i svůj plán na nákup velkých vrtulníků a novou výcvikovou základnu pro Útvar rychlého nasazení, které by mohly jít z dvou procent na obranu.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jaké byly nejvypjatější okamžiky jeho prvního roku ve funkci?
  • Jakým způsobem policie zvažuje zásahy na demonstracích?
  • Je současná česká společnost radikalizovanější?
  • Jsou, případně čím, Ukrajinci v Česku ohroženi?
  • Jaké projekty chce policie zahrnout do fondu na obranu?

Za dva týdny oslavíte rok ve funkci. Jaký byl ten první rok?

Kdyby mi někdo řekl, ať vymyslím nějaké mimořádné výzvy pro policii na pět deset let dopředu, tak to, co jsme stihli zažít v průběhu roku 2022, bych nevymyslel. A tím myslím všechny výzvy pro celou policii. Ten rok byl extrémně náročný, ale to byl pro celou republiku.

Co byly ty nejvypjatější okamžiky?

Policie běžně dělá svoji obvyklou práci a většinou jí do běžné agendy padne jedna nebo dvě mimořádné výzvy za rok. Po dvou letech pandemie covidu byli všichni vyčerpaní a do toho došlo k agresi Ruska na území Ukrajiny. A policie se mimo jiné musela postarat k dnešnímu dni o půl milionu uprchlíků z Ukrajiny. Subjektů, které na to musely reagovat, byla celá řada, ale většinu v první linii zajišťovali zejména policisté a odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra.

S uprchlickou krizí přišly další výzvy v rámci zajišťování veřejného pořádku při shromážděních, screeningu nenávistných projevů a následně i trestního řízení. Jednou za dva týdny nám chodí reporty z okresů, zda se uprchlíci nedopouštějí trestné činnosti, nebo zda naopak není na nich páchaná trestná činnost.

A čím jsou uprchlíci nejvíce ohroženi?

Nejsou předmětem nějakého násilí. Největší problém jsou některá prohlášení na jejich účet, která jsou za hranou trestního zákona. Za hranou jsou ale mnohdy i výhrůžná prohlášení dehonestující podporu Ukrajiny v rámci války nebo řada projevů, které blahořečí ruského agresora. Dopouští se toho část české společnosti. Takové verbální projevy vedou k nenávisti a radikalizaci společnosti.

Ale nemyslím si, že by většina občanů České republiky nechápala situaci, ve které uprchlíci na našem území jsou. Dost často jde o slovní útoky plynoucí buď z nedostatku informací, nebo z dlouhodobého zaměření toho člověka, zahraničněpolitického vnímání anebo i z dezinformací, které se šíří internetem.

Čím je to podle vás dané? Je tahle část společnosti, která začala být nenávistná, proruská, nebo je proukrajinská, ale frustrovaná, případně špatně informovaná?

Všechno dohromady. Člověk má celou řadu možností, jak se se stresem a frustrací vyrovnat. Ale nemůže chodit a veřejně vykřikovat výhrůžky či jiné nenávistné projevy nebo blahořečit ruského agresora a bagatelizovat to, co se děje civilnímu obyvatelstvu na Ukrajině. Chápu, že lidé jsou ve stresu z toho, že se zdražilo, nebo mají problém zaplatit energie a zajistit rodině stejný standard jako v minulosti. Jenže někteří pak hledají viníka, kde jen mohou, a ukazují na všechny světové strany.

Co ale říkáte na kritiku, že pomáháme vlastně víc ukrajinským uprchlíkům než českým občanům?

Možná to tak někdo prezentoval, ale není to tak. Nepomáháme uprchlíkům

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější