Iluze zaplacené krví. O měnícím se pohledu na invazi do Iráku
Komentář Ondřeje Štindla: Od spojenecké invaze do Iráku tento měsíc uplynulo dvacet let. V této souvislosti se připomínají pochybné důvody, jež k útoku vedly, především neexistující zbraně hromadného ničení. Pomýlená ale byla i představa, že do země zničené diktaturou je možné snadno exportovat západní demokracii.
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Šok a úžas. Srdce a mysli. Páry pojmů, jež měly vystihovat válku v Iráku, která začala před dvaceti lety. Poté co Spojenými státy vedená koalice předvede ohromující demonstraci své vojenské síly a přivede obyvatelstvo obsazované země k vyděšenému úžasu, svede i úspěšný zápas o srdce a mysli. V nich pak zavládne nadšení pro západní způsob správy země a vůbec existence – společenského bytí, vstoupí do nich demokratický duch, srdce a mysli se vnitřně osvobodí a s nově získanou svobodou budou konečně moci o svých životech svobodně rozhodovat. A svobodně si pak vyberou, že se stanou podobnými nám, Zápaďanům. Cesta k tomu jistě nebude krátká a jednoduchá, ale půjdou po ní neochvějně.
S dvacetiletým odstupem vynikne
