Prorektorův plagiát. Prokázali jsme, že to nebyl dílčí úlet, ale styl práce, říká členka komise Lomová
Plagiát může být menší, může být obrovský, ale vždy je to plagiát. Ať už v obchodě ukradnete žvýkačku, nebo celé balení, vždy je to krádež, říká profesorka a významná česká sinoložka Olga Lomová. V rozhovoru pro Deník N coby členka fakultní etické komise také popisuje, jak se odhalovalo opisování v pracích bývalého prorektora Univerzity Karlovy Martina Kováře.
Co je to plagiát?
Plagiát je, když si autor přivlastní cizí text a tváří se, že je to jeho dílo. V humanitních oborech je běžnou praxí, že přebíráme myšlenky od jiných autorů a na jejich základě rozvíjíme myšlenky vlastní. Jsou různé způsoby, jak je zakomponovat do textu, ale explicitně to vždy uvedeme. V zásadě je normální a běžné, že pracuji s již publikovaným názorem a na něj navážu ve vlastním výkladu. Přítomnost cizích textů v mé odborné práci je přirozená věc a jde o zviditelněnou diskusi k určitému tématu, která probíhá v čase a prostoru a během níž se rozvíjí nové poznání.
Vědecké dílo vsazuji do sítě různých názorů, se kterými se vyrovnávám, a přidávám něco vlastního. Může být dokonce i práce, jejímž smyslem není formulovat vlastní novou myšlenku, ale shrnout stávající poznání a kriticky se s ním vyrovnat. A potom přirozeně existují popularizační práce, které nemusí být originální, ale jen poctivě shrnou stávající debatu.
A je takové shrnutí špatně?
Je to špatně, pokud se tváří jako původní výzkum, zejména v případě řešení grantového úkolu, tedy financování samostatného vědeckého výzkumu, přičemž žádné nové vědecké výsledky tento výzkum nakonec nepřinese.
Je těžké plagiát poznat?
Není. O plagiát jde v okamžiku, kdy se tvářím, že pracuji s prameny, na jejichž základě dospívám k novým, originálním výsledkům, ale není to pravda.
Ptám se proto, že rektor Tomáš Zima v nedávném rozhovoru pro Deník N řekl, že „poznat plagiát je samozřejmě těžké“. Tak jak se v tom mám vyznat?
Mohla bych být diplomatická a říct, že pan rektor se