Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Příběh slovenské služky jako dekorativní omalovánka

Služka. Foto: Cnemart
Služka. Foto: Cnemart

Každý slovenský film v českých kinech je událost, ač slovenština českému uchu zní čím dál exotičtěji. V novém filmu Služka se mluví také česky, maďarsky a německy, přesto je to film poněkud příliš lokální, mimo jiné v cudném ztvárnění lesbických sexuálních scén či ve své dekorativní prázdnotě.

Slovenská spisovatelka Hana Lasicová se ve svém třetím románu Služka inspirovala příběhem chůvy své matky Magdy Vašáryové. Někdejší venkovská dívka Anka z Banské Štiavnice odešla ve třinácti letech do Vídně, aby se tu stala služkou v dobře postavené rodině.

Režisérka Mariana Čengel Solčanská Ančin příběh přesadila do Prahy a přidala lesbický motiv. První rozhodnutí jí pravděpodobně dopomohlo k české koprodukci, to druhé bylo možná vedeno snahou nijak zvlášť pozoruhodný příběh zdramatizovat a vnést do něj atraktivnější prvky.

Film se tak zásadně vzdálil od skutečného života ženy, který byl předlohou příběhu, a radikálně pozměnil i peripetie původního románu, v němž se Anka původně zapletla nikoliv s dcerou, ale se synem pánů domu.

Tento posun působí poněkud konjunkturálně. Jako by se režisérka v rigidním slovenském prostředí rozhodla zaujmout tou nejlacinější cestou, tedy natočením „prvního slovenského lesbického filmu“, jak je snímek

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější