Kouzlo vaječné omelety s kečupem: Japonsko a Jižní Korea dnes vykročily na symbolickou cestu smíření
Před čtyřmi lety se mezi Soulem a Tokiem rozevřela propast kvůli oživeným (a dodnes nesmířeným) křivdám. Pak udeřil covid, po něm Pekingem podporovaná Moskva na Ukrajinu a do toho všeho začaly vzduchem znovu svištět severokorejské rakety. A tak se jihokorejský prezident po dlouhé pauze opět vydal do Tokia. Japonsko a Jižní Korea se totiž navzájem potřebují – dnes možná víc než kdy předtím.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
O kouzlu japonské kuchyně už se popsaly stohy papíru. Ale kdybychom ji chtěli pochválit jen jednou jedinou větou, vystačíme si se slovy „v jednoduchosti je síla“. Platí to jak pro staletou domácí tradici, tak pro jóšoku, novodobou fúzi se západními vlivy ze zámoří.
Omuraisu patří do druhé zmíněné skupiny – a zároveň do kategorie nejpopulárnější japonská jídla.
V češtině pro to zavedený termín nemáme, běžně používáme anglický výraz comfort food. Ale kdybychom se přece jen chtěli mermomocí držet češtiny, mohli bychom tomu říkat „jídlo utěšitel“. Zkrátka takové, které člověku hned při prvním soustu udělá okamžitě dobře nejen na těle, ale také na duši. Rychlá potěcha a radost, i když má svou cenu – stravovat se tak pořád, nepoděkují nám ani tělo, ani duše, protože comfort food většinou bývá plné jednoduchých sacharidů a nasycených tuků.
A přesně takové je omuraisu: jídlo utěšitel jako vyšité. Kdo ho někdy ochutnal, dobře zná ten pocit, když se mu v ústech rozplývá tenká vaječná omeleta plněná
