Jsme jako kameny, které o sebe křešou, říká režisérský pár Marika Pecháčková a Vít Klusák o svém Velkém nic
„Jsem trojský kůň, který dovezl do Vítova díla něco, co by tam sám nevypěstoval,“ říká dokumentaristka Marika Pecháčková. Přes počáteční protivenství (i protivnost) začala se svým manželem Vítem Klusákem točit Velké nic. Dokument o pandemii právě vstupuje do kin. Byl pro ně terapií. Covidovou i párovou. „Jsme spolu třináct let… a – snad ti nebude vadit, Mariko, když to řeknu – máme fakt náročný a dost turbulentní vztah,“ říká Vít Klusák. Jak film vznikal a jaký vývoj měl jejich vztah?
V rozhovoru se dočtete:
- Proč se rozhodli natáčet první společný film?
- Jak jako rodina prožívali covid?
- Co se během natáčení dozvěděli o sobě a svém vztahu?
- A k čemu Vít dospěl pod hrozbou mnoha rozchodů?
Setkání na rozhovor jsme si s režiséry Marikou Pecháčkovou a Vítem Klusákem domluvili v kině Světozor bezprostředně po novinářské projekci filmu Velké nic. Když jsme chvíli s Marikou čekaly samy na Víta, zeptala jsem se jí, proč znovu před začátkem projekce měla potřebu opakovat, že je profesně deset let za Vítem, i když jsou stejně staří. Četla jsem tento její komentář už dřív. Nesrovnala to už? Není to jedno?
„Chtěla jsem divákům – vám novinářům – rozkrýt naši konstelaci. Ani nevím, že už jsem to někde říkala. Je v tom nějaký paradox. Dá se v tom možná vidět něco o naší době. Anebo ne. Každý všechno čteme podle svých ‚mřížek‘ v hlavě. Tak jsem vám chtěla dát co nejsyrovější materiál.“
Přichází Vít a hrdě předkládá Marice mobil, na němž pročítal první ohlasy. „Jeden ostrej kritik, gilotinař, nás pochválil, že dobrý! A píše: Velké nic je možná i díky spoluautorství Mariky Pecháčkové nejsmířlivější film Víta Klusáka.“
Možná bys mě, Víťo, jinak neslyšel
Dodala jste Velkému nic smířlivost, Mariko?
MP: Nevím, jestli bych to nazvala smířlivostí… Ale někdy si sama říkám, že jsem takový trojský kůň, který dovezl do Vítova díla něco, co by tam sám nevypěstoval.
Stejně tak já teď zvu Víta do svého filmu a on tam zase staví něco, co já sama prostě neumím. Pevnost, jasnost, stabilitu a srozumitelnost. A taky velkou odvahu udělat něco pořádného. Nebát se a neležet při zemi.
Velké nic dělal Vít chvíli sám, až pak jsem do toho vstoupila. Byli jsme jako dva kameny, které o sebe křešou, a díky tomu snad má náš film jiskru.
Aha. A kdy jste se rozhodli, že ho budete dělat spolu?
VK: Mariku jsem oslovil hned na začátku. Ale byla dost protivná.
Proti, nebo protivná?
VK: Proti i protivná. Zůstala vně proti mně. Bylo jí nepříjemné, že
