Česko-slovenské slovo týdne: kočka vs. mačka

Pár slov o slově kočka

Měla by to být vlastně kotka. Je totiž dědičkou praslovanského slova *kot. Hláska č se doprostřed našeho slova dostala snad (alespoň podle Machkova etymologického slovníku) přičiněním mačky, totiž synonyma pro touž malou šelmu, kterého se ve staré češtině rovněž hojně užívalo.

Česká kočka a slovenská mačka toho budou mít společného zřejmě víc, než se na první pohled zdá. Jsou to zvířata svobodomyslná a toulavá. A stejně tak slova, která je označují.

Slovo kočka k nám snad doputovalo až ze starého Egypta a má svůj původ v nubijském slově kadi. Není divu, že za ta dlouhá staletí na sebe nabalilo řadu metaforických významů a zaťalo svůj drápek pěkně hluboko i do frazeologie.

Díky tomu rozlišujeme kočky čtyřnohé a kočky dvounohé, totiž ženy atraktivního vzhledu, s nimiž by se nejeden mlsný kocour chtěl kočkovat. Doufejme ovšem, že si před tím nedal kočičák, totiž jihočeskou lepenici, do které se dává hromada zelí a cibule.

Ale teď už pár slov o mačce (snad z toho sloupku nebude nakonec kočkopes).

Čech o slově mačka

Mačka – ostatně jako celá slovenština – bude v uších Čechů znít nejspíš o mnoho měkčeji než naše domácí kočka. Asociaci se slovem mačkat se nejspíš řada z nás také sotva ubrání. (A ejhle, mrkám do slovenského sloupku a vidím, že tato souvislost není zcela mylná.)

Mačka je pro Čecha (alespoň toho píšícího tuto větu) mazlíček, nevinnost sama, kočka už avizuje příchod šelmy. Ti z Čechů, kteří občas botanizují, nejspíš znají nejen mačku, ale také máčku – rostlinu s ostny dlouhými jako kočičí drápy. Tak jakýpak mazlíček! (A schválně si tipněte, proč se zmíněné léčivce na Valašsku říká chlapská láska…)

Karel Piorecký, literární historik a teoretik

Niečo o slove mačka

O stretávaní kočiek a mačiek v praslovančine sme už hovorili. Cesta mačky do praslovanského slovníka je možno dobrodružnejšia ako cesta kočiek z Egypta. Pôvod slova mačka sa prisudzuje jednému z najstarších jazykov sveta – sanskrtu.

Marjari – z tohto slova sa údajne zrodila praslovanská aj dnešná slovenská mačka. Marjan znamená v jazyku starých Indov utierať sa, šúchať sa, umývať sa. Má pôvod v sanskrtskom manj (šúchať, trieť, čistiť).

Poznáte iné domáce zviera, ktoré sa tak rado čistí, olizuje? Najradšej sa trie o vás, mačká sa. Kto chodí na lekcie jogy, ľahko si spomenie na marjari asánu, teda pozíciu mačky. Horolezci si zase mačky berú až na vrcholky tatranských štítov – a túto nevyhnutnú pomôcku rovnako pomenovali aj ich českí kolegovia.

Podobne ako česká kočka aj slovenská mačka sa uvelebila v množstve prísloví a porekadiel. Slovák si môže pokojne kúpiť zajíce v pytli, ale mačku vo vreci by kupovať nemal. Kto chce dlho žiť, mal by jesť ako mačka a piť ako pes. Možno aj preto mačka naučila gazdinú komoru zatvárať. A viete, čo sa j… v marci?

Slovenka o slove kočka

Stačí zabudnúť na mäkčeň a máme slovenské slovo kočke zvukovo najbližšie: kocka, napríklad dlažobná. Keď na Slovensku chodia po dlažobných kockách, kočky sú dvojnohé.

Keď Slovenku nazvete mačkou, nebude to pre ňu kompliment. Ani Jožo Ráž nespieva „Si mačka, si mačka…“ Určite by sa ale rád mačkal s krásnou kočkou. „Si kočka, si kočka, si kočka a perfektne urobená, si krajšia než obloha nočná, než modlitba na kolenách…“

Lucia Bartovičová, fundraiserka pro neziskový sektor