Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Od stávky až po první prezidentku – jak se stal Island zemí největší rovnosti žen a mužů, v níž je stále co dohánět

Dívky a ženy bruslící na ledě na Islandu. Ilustrační foto: Alena Vilgelm, Adobe Stock
Dívky a ženy bruslící na ledě na Islandu. Ilustrační foto: Alena Vilgelm, Adobe Stock

Island od roku 2009 vévodí statistikám genderové vyváženosti. Důkazem je mimo jiné i zákon ukládající všem firmám, které mají víc než 25 zaměstnanců, prokázat, že všichni dostávají férově zaplaceno bez ohledu na pohlaví. Ne vždy však byl Island genderově vyrovnanou zemí. V sedmdesátých letech se odehrála stávka, které se zúčastnilo 90 procent žen a která mnohé změnila.

Maria Ingibergsdóttir se o demonstraci, která se konala v roce 1975 (ne sice 8. března, nýbrž 24. října, ale datum pro další vývoj nehraje roli), dozvěděla od kolegyně. Pracovala tehdy jako učitelka a doma měla tři děti. „Nešlo o to, že bych byla nespokojená se životem, ale věděla jsem moc dobře, že doma musím každý den vařit i uklízet já, taky jsem brala méně peněz než moji kolegové. Manžela nenapadlo postarat se o děti. Občas pomohl, ale spíš jen když se mu chtělo,“ vysvětluje svou situaci.

Původně se jí na demonstraci nechtělo. Z malého města na jihu Islandu to bylo do hlavního města dvě hodiny cesty. „Taky jsem si říkala, co děti – dokáže se o ně muž vůbec postarat bez mojí pomoci?“ vzpomíná. V jejím okolí se ale všechny ženy rozhodly, že na demonstraci pojedou právě s „ďábelskou myšlenkou“ na to, že si to jejich manželové taky jednou užijí.

Do Reykjavíku se dostala za pomoci kamarádek. Vzala s sebou i dceru, které v té době bylo osm: „Věděla jsem, že jde o mírumilovnou demonstraci, a chtěla jsem dceři ukázat, že by se neměla bát stát si za svým,“ popisuje Maria. Ráno synům řekla, že cokoliv, co budou potřebovat, mají hlásit tatínkovi. Na ledničku přilepila manželovi vzkaz o tom, že ona jde demonstrovat a že v rámci demonstrace se on bude starat o děti, úklid a večeři.

Podobně to udělalo 90 procent žen na Islandu (ten měl toho roku 218 000 obyvatel). Některé se vydaly do Reykjavíku, jiné protestovaly ve své obci.

Okamžitý dopad

Krom toho, že protesty byly velmi viditelné v médiích, se absence žen projevila i v dalších ohledech. „Muži, kteří měli najednou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Skandinávie

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější