Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dříve to byl i alkoholový dýchánek ve fabrice, revoluční potenciál svátku byl vymazán, říká k MDŽ Nejedlová

Zakladatelka a ředitelka spolku Konsent Johanna Nejedlová. Foto: Nikola Ramešová
Zakladatelka a ředitelka spolku Konsent Johanna Nejedlová. Foto: Nikola Ramešová

Celosvětově si 8. březen připomínáme jako Mezinárodní den žen. V české společnosti je často spojovaný s minulým režimem, kořeny tohoto svátku ale sahají do časů ženských hnutí v USA na přelomu 19. a 20. století. Tehdejším cílem bylo získat volební právo pro ženy a zlepšit pracovní podmínky. O tom, co Mezinárodní den žen v dnešní době znamená a proč si ho připomínat, mluví v rozhovoru s Deníkem N zakladatelka spolku Konsent Johanna Nejedlová.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jaká je historie Mezinárodního dne žen?
  • Proč si ho část české populace nejčastěji spojuje s minulým režimem?
  • Jak si tento svátek v dnešní době připomínat?
  • A kam se z hlediska ženských práv můžeme posunout?

Dnes je Mezinárodní den žen. Některé významné dny si připomínáme, zatímco jiné slavíme. Je podle vás MDŽ den, který bychom měli slavit, nebo si ho jen připomínat?

MDŽ je podle mě radostný svátek, který bychom měli oslavovat, protože připomíná ženskoprávní hnutí a vzdává mu hold. Hnutí dlouhou dobu bojovalo za to, abychom byly tam, kde jsme, a mohly jsme se v našich životech realizovat, jak chceme. Abychom mohly volit, mít legální potraty a mohly jsme o svém vlastním životě víc rozhodovat.

Jaká k tomu vedla cesta? Kde se vzal Mezinárodní den žen?

8. březen odkazuje na stávku newyorských švadlen, která se konala v roce 1908. Patnáctitisícový dav žen v ulicích pochodoval a požadoval zavedení volebního práva, zkrácení pracovní doby a zrušení dětské práce. Hnutí tento den později vybralo jako symbolický den boje za ženská práva. Byl důležitý i proto, aby se dál připomínalo, jaké nerovnosti je potřeba vyřešit.

Samozřejmě, ženskoprávní hnutí má mnohem hlubší kořeny. Už v osmnáctém století se někteří muži a ženy vyjadřovali, že ženy by se měly emancipovat a měla by jim být přiznána jejich práva. Snahy koncem devatenáctého století začaly hodně kulminovat a začalo se dařit prosazovat volební právo. Jednou z prvních zemí, kde toho bylo dosaženo, byla Austrálie a postupně na začátku dvacátého století se ho podařilo zavést v mnoha zemích Evropy včetně Československa.

Velmi zajímavé boje sváděly Britky, když se snažily volební právo prosadit. Pod tíhou neúspěchu pokojných snah se uchylovaly až k různým teroristickým útokům, kdy vyhazovaly do povětří domy. Byly za to zatýkány a pak držely hladovky, odmítaly přijímat jakoukoliv potravu do doby, než bylo volební právo přijato.

Shodou okolností bylo včera výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka, který je dodnes morální autoritou. Jaká byla jeho role v prosazování ženských práv?

Přijde mi trochu smutné, že tyto zásluhy připisujeme pouze jemu. Přitom to byla jeho žena, kdo ho k tématu ženských práv přivedl a podporoval ho. Velmi aktivní byla v ženské otázce i jejich dcera Alice Masaryková.

Masaryk pak byl jedním z lidí, kteří se zasadili o to, aby záhy po vzniku republiky ženy volební právo dostaly. On by se nejspíš neoznačil za feministu, tehdy se tento termín tolik neužíval, ale ženskoprávní hnutí mu bylo blízké a věřil, že ženy mají mít veškerá práva stejná, jako mají muži.

Johanna Nejedlová

  • V roce 2016 založila spolek Konsent, jehož je dodnes ředitelkou. Organizace se věnuje prevenci sexuálního násilí a osvětě o sexu, nabízí výukové materiály pro školy a pořádá workshopy.
  • Působí také jako publicistka, ve svých textech se věnuje ženským právům, feminismu i historii.

I přes bohatou historii si Mezinárodní den žen v české společnosti stále hodně lidí spojuje s minulým režimem. Proč?

Minulý režim do své ideologie vetkl i emancipaci žen. K ní skutečně v našem prostředí došlo rychleji než v západních zemích. Ženy nastoupily do práce, ne všechny ale dobrovolně, protože to bylo nařízeno, a děti svěřily do předškolní péče, která byla státem organizovaná. Přiznal jim právo na potrat. V legislativě sexuálního násilí byl stát pokrokovější než Západní Německo, kde navíc ještě v sedmdesátých letech ženy potřebovaly svolení mužů, aby vůbec mohly pracovat.

Byla tu ale přerušena kontinuita ženskoprávního hnutí a feministické kruhy, které fungovaly v meziválečném období, byly rozpuštěny. Tím byla narušena individuální zodpovědnost za ženská práva. V průběhu let se svátek vyprazdňoval, až z něj vypadla emancipační linka a stal se z něj alkoholový dýchánek ve fabrice, který si ženy trochu odpracovaly, dostaly karafiát a tím to skončilo. Revoluční potenciál svátku byl vymazán.

V instagramovém příspěvku jste popsala několik úspěchů ženskoprávního hnutí. Jaké jsou podle vás ty nejdůležitější?

Je jich nespočet, před 300 lety ženy neměly téměř žádná práva a byly vlastně majetkem svých otců, později svých manželů. Z úspěchů je to možnost studovat, nejdříve střední školství, později univerzitní. Nebo aby ženy mohly učit a nemusely přitom být v celibátu, což dříve byla povinnost učitelek. Později volební právo, a to jak aktivní, tak pasivní.

Dál si musely vybojovat třeba možnost rozvodu, který dřív nebyl přípustný. Potom to byla možnost legálních potratů, právo na antikoncepci nebo pracovněprávní ochrana při těhotenství.

Květina a bonboniéra

Proč bychom si dnes měli MDŽ připomínat?

Abychom vyjádřili

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Feminismus

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější