Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Existuje ještě naděje, aby se ukrajinské děti vrátily z Ruska domů? Některé tu šanci mají, říká jejich zachránce

Ukrajina přichází o to nejcennější, co má. O děti. Mnoho z nich je už nyní nenávratně ztraceno kdesi v Rusku. Některé stále mají naději na návrat domů. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Ukrajina přichází o to nejcennější, co má. O děti. Mnoho z nich je už nyní nenávratně ztraceno kdesi v Rusku. Některé stále mají naději na návrat domů. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Děti z ukrajinských dětských domovů mají pramalou šanci nejen na návrat do původní vlasti; ty malé se možná nikdy nedozví, že se narodily jako Ukrajinci. Naději ještě mají ty, které mají i rodiče. Válka je sice rozdělila a ony se ocitly na nepřátelském území. Ale pořád je aspoň někdo hledá.

Save Ukraine (Zachraňte Ukrajinu) je dobročinná organizace, v jejímž čele stojí bývalý ukrajinský dětský ombudsman Mykola Kuleba. Když Ukrajinci osvobodili ruskou armádou okupovaná území, začaly se nadaci hlásit ženy, jejichž dítě se z různých důvodů ocitlo v Rusku nebo na stále okupovaném teritoriu. Nadace zahájila záchranné mise. K letošnímu 25. únoru pomohla k návratu na Ukrajinu 120 dětem z okupovaných území a 30 z Ruské federace. Nejmladšímu bylo deset let.

V rozhovoru se Mykoly Kuleby mj. ptáme:

  • Kolik ukrajinských dětí se ocitlo v Rusku a proč?
  • Jakým způsobem Rusko z Ukrajinců vyrábí Rusy?
  • Které děti již na návrat do své vlasti šanci nemají?

Jak vyhledáváte děti, které byly odvezeny do Ruska?

Naše organizace Save Ukraine především evakuuje děti z nebezpečných oblastí. Jenže poté, co se ukrajinské armádě povedlo osvobodit značnou část okupovaného území, začali se na nás obracet rodiče s prosbou o pomoc. Ztratili své děti. A věděli, že jsou někde na území Ruska.

Bylo jich stále víc.

Můžete upřesnit počet rodin, které postrádají své dítě, protože ho někdo odvezl do Ruska?

Stovky. Spíš tisíce.

Ukrajinská vláda hovoří o více než 16 tisících dětí, které v Rusku hledají rodiče nebo příbuzní. Zahrnuje to číslo také sirotky odvezené z ukrajinských dětských domovů?

Ano. Ale i děti, které rodiče mají, přesto se nějak ocitly v Rusku a teď je rodiny chtějí dostat zpět. Je to celé mnohem složitější, než lze sdělit řečí čísel.

Řeknu vám o čerstvém případu, který řešíme. Maminka s děckem utekla před válkou do Ruska. Důvody nebudu rozebírat. Nedávno ale zemřela. Dítě zůstává v Rusku. Jeho otec je ale na Ukrajině. Rusové mu ho vydat nechtějí. Říkají, ať si pro něj sám osobně přijede. Ale on, jako muž a Ukrajinec, do Ruska sotva pojede. Takže pat.

To je ale spíš ojedinělý případ, ne?

Takových „ojedinělých“ je strašně moc. Třeba tento: máme děcko, jehož oba rodiče jsou vojáci. Když začala válka, dali dítě k babičce. Babička se rozhodla, že chce žít v Rusku, a odjela tam i s vnoučkem. Rodiče jsou zoufalí, ale nemohou dítě získat zpět. Rusové ho vydají jen jim osobně. Ale oba bojovali, takže jakmile se tam objeví, hned je zatknou. A babičce se v Rusku líbí.

Rusové tedy nějaké děti jsou ochotni vrátit, ale musejí si pro ně přijet výhradně rodiče?

Přesně tak.

Proto organizujete cesty hlavně matek na ruské území za dětmi? Protože jiná možnost neexistuje?

Ano. Už jsme zorganizovali tři záchranné mise.

Jste vždy stoprocentně úspěšní?

Ne. Zvláště při druhé akci se nám několik dětí vrátit na Ukrajinu nepodařilo. I když jsme připravili veškeré potřebné dokumenty a osobní doklady. Jel člověk, který byl pověřen vyzvednutím dítěte, měl plné moci, miliony razítek. Rusové mu ho ale nedali. Nebyl rodič.

Mykola Kuleba je šéfem organizace Save Ukraine. Do roku 2021 zastával na Ukrajině funkci veřejného ochránce dětských práv. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Máte na ruské straně nějakého partnera?

Takto bych to neřekl.

Ale s někým ty cesty domlouvat musíte…

Nemohu vám říci, s kým a jak. To opravdu nejde. Je to celé velmi křehké a riskantní. Teď se nám třeba stalo, že jeden z našich řidičů, Bělorus, který vezl naše rodiče, byl v Bělorusku zatčen. Přišla za ním KGB a odvedli ho. Je ve vězení. Jen proto, že vozí naše maminky.

Vy sám na tyto mise nejezdíte?

Nemohu. Jsem v Rusku na černém seznamu. Od roku 2014. Jako nepřítel lidu. Už od dob, kdy jsem byl dětským ombudsmanem při prezidentském úřadu. Ochranou dětských práv se zabývám už 23 let. Asi proto jsem pro Rusko nepřítel.

A kdo jsou šťastlivci, kteří se dostanou na váš seznam – seznam rodičů, jimž pomáháte vrátit jejich dítě?

Teď aktuálně jsou to rodiče, jejichž dítě je v Rusku a jim nebo nám se podařilo zjistit, kde přesně se nachází. My pak zařizujeme doklady, dopravu, hotely, vše platíme. Oni jen jedou. Cesta trvá od šesti do čtrnácti dnů.

Během války na Ukrajině přišlo o domov, o rodiče nebo o život mnoho tisíc ukrajinských dětí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Kolik dětí jste tímto způsobem z Ruska zachránili?

Zatím třiačtyřicet. Další, čtvrtá mise se má uskutečnit brzy. Pojedeme pro dvacet našich dětí.

Z jakých oblastí byly ukrajinské děti do Ruska odváženy nejčastěji?

Z Charkovské a Chersonské. Důvod je prostý – značná část těchto oblastí byla dlouho okupována. Po osvobození jsme pak zjistili, kdo komu chybí.

Stává se i to, že se rodiny už během osvobozování ve zmatku rozdělí a dítě zůstane na okupované části?

Ano. Naše organizace bývá mezi prvními v ještě ostřelovaných oblastech. Máme šedesát kusů dopravních prostředků, včetně obrněných autobusů, aut a záchranek. Každý den z obcí u fronty evakuujeme stovky lidí. Celkem jsme už odtud odvezli 83 tisíc rodičů s dětmi. A dokonce i z okupovaných území se nám povedlo vrátit 120 dětí, které tam z různých důvodů zůstaly.

Jak jste to dokázali?

Bylo to nesmírně těžké. Ještě v létě jsme z části okupované Chersonské oblasti dostali dvě pěstounské rodiny, jednu se sedmnácti dětmi z Heničesku, druhá měla v péči šestnáct sirotků a byla z Očakiva. Dokázali jsme se domluvit s důležitými lidmi na okupovaných územích, že ty rodiny vyvezeme, kdo je bude doprovázet a kudy se dostanou na území kontrolované Ukrajinou. Frontu se povedlo přejít v Záporožské oblasti. Teď to bohužel už nejde. Konec.

Ve válečném zmatku, při evakuacích a útěku před palbou se dítě může snadno ztratit. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Pokud je teď dítě na okupované části Ukrajiny, třeba na Krymu, a nelze se k němu dostat přes frontu, kudy vaše autobusy na poloostrov jedou?

Musíme oklikou. Nejdřív do Polska. Pak do Běloruska nebo Lotyšska. Pak přes kus Ruska až na Krym. A někdy i dál na okupovanou ukrajinskou pevninu, do ještě okupované Chersonské či Záporožské oblasti. Protože jinudy se tam nedostaneme. Přitom z naší strany je to, co by kamenem dohodil. Na dohled, přes Dněpr. Oklikou několik tisíc kilometrů.

Přechody hranic jsou hladké?

Neřekl bych, že vždy. Jednu naši skupinu Rusové na zpáteční cestě odmítli pustit zpět do Běloruska. Zkoušeli jsme další přechod, opět zákaz. Až se jim podařilo projet do Lotyšska. Ale celý den je prohledávali a vyslýchali.

Jste s matkami během cesty v kontaktu?

Ano. Když je odmítli pustit do Běloruska, bylo to dramatické. Do Lotyšska ale nakonec autobus projel. Po dvou dnech, kdy řidič zkoušel různé možnosti a matky už byly na nervy, i s dětmi u sebe… Zkrátka, Rusové proces návratu ukrajinských dětí všemožně blokují. Jejich úkolem je, aby co nejvíc nezletilých Ukrajinců udrželi v Rusku.

Chtějí je podle vás rusifikovat?

Před týdnem jsem v jedné ze škol v Chersonské oblasti našel tyhle učebnice. Rusové během okupace zásobili všechny školy touto „literaturou“. Vytiskli tuny knih. Jsou úplně nové, vydané v roce 2022 v Moskvě.

„Dějiny Ruska 8, díl druhý.“ Podle Mykoly Kuleby zavezli Rusové do škol na okupovaných územích tuny učebnic, které měly napomoci převýchově ukrajinských dětí. Foto: Iva Zímová

Zůstali ve školách za okupace pracovat ukrajinští učitelé?

Část ano, část ne. V té škole v Chersonské oblasti, kterou jsem navštívil, spolupracovalo s okupanty tak 40 procent učitelů včetně ředitele. Stali se kolaboranty. Jenže je tady jedna zajímavost: do této školy před okupací chodilo 450 dětí. Po příchodu Rusů přišlo 20 dětí, ostatní utekly nebo odmítly.

To si na rodiče Rusové nedošlápli?

Rodiče byli pod tlakem. Základní docházka je ze zákona povinná a Rusové rodičům tvrdili, že jestli nebudou dítě posílat do školy, zbaví je rodičovských práv. Mnozí se lekli a žádost o přijetí dítěte do ruské školy podali, jenže: úředně ho tam sice zapsali, ale pak ho neposílali na výuku.

A jak to vysvětlili okupačním úřadům?

Dítě je pořád nemocné. Rodinné důvody. Obavy o bezpečnost… střílí se…

Co hrozilo učitelům, kteří za okupace odmítali chodit do práce?

Mluvil jsem s učitelkou, která za okupace učit odmítla, a tu prostě vyhodili. Z čeho žít? Navíc těm, kdo souhlasili, začali Rusové vyplácet extrémně vysoké mzdy. Třikrát vyšší, než dostávají od ukrajinského státu.

Ti učitelé, kteří spolupracovali s okupační správou, odešli při ústupu s Rusy do Ruska?

Naprostá většina ano. V jedné z obcí v Chersonské oblasti zůstal učitel informatiky, který učil i za Rusů. Lidé se ptají, proč ho necháváme být, proč není souzen za kolaboraci. Já tomu rozhořčení rozumím. Ale zatím je to takto: ten člověk žije ve vesnici prakticky na frontové linii. Skoro nikdo kromě něj tam nezůstal, škola je zavřená a Rusové to tam neustále ostřelují. Ve vsi zůstává ještě 60 dětí, ale už tři měsíce nemají elektřinu a neučí se vůbec.

I v této obecní škole je knihovna nacpaná novými ruskými učebnicemi. Všechny ukrajinské atributy byly zničeny, všude rozmístili ruské vlaječky.

Mnoho rodin z Donbasu přišlo o své domovy. Jako i tato matka devíti dětí z Vuhledaru. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Mnozí rodiče poslali dítě na okupovaný Krym či do Ruska dobrovolně. Rusové vše platili a slibovali ozdravný pobyt. Co to je za rodiny, které se nechaly Rusy přesvědčit?

V naprosté většině jde o rodiny sociálně slabší. Proto je teď pro tyto lidi nesmírně obtížné si pro své děti zajet. Rusové říkají – pokud jste opravdu rodiče, dokažte to, přijeďte a my vám děti vrátíme. Jenže to je čtyři a půl tisíce kilometrů, když chtějí třeba na okupovaný Krym. Oni na to nemají prostředky, nevědí jak.

Jedna maminka jela na Krym za klukem sama, bez nás. Chlapce tam poslala na sportovní soustředění. Přemluvil ji trenér, kolaborant. Když se kluk nevracel, vydala se za ním. A tam ji vychovatelé přesvědčují: „Zbláznila ses? Proč byste se vraceli do války. Tady je klid, kluk se tu má dobře.“ Zkrátka, syna jí nedali. Vrátila se a obrátila se na nás. Napodruhé, když jela s naší misí, se jí syna povedlo dostat domů.

Jak se k odvezeným dětem choval ruský personál?

Různě. Především jim vymývali mozky. Jedné patnáctileté dívce hned nabízeli občanství a byt někde za Uralem. Čtrnáctiletý Sergej Lomov zase vypráví, jak musel při rozcvičce zpívat ruskou hymnu. Když nezpíval, musel písemně vysvětlit, proč. To jsou kusé informace od dětí, které se ale nezávisle na sobě potvrzují.

Některé děti, se kterými jsme mluvili, o tom vyprávěly také. Jiné byly s pobytem celkem spokojené...

Rusové sázeli na jedno – že dítě často nemusíte nutit, však ono se samo přizpůsobí. Proto k ukrajinským dětem přiváželi děti ruské, případně z Krymu. Naše děti viděly, že být Ukrajincem není výhodné. Někdy je to i nebezpečné. Mohou se ti posmívat, ponižovat tě… Dítě chodí do ruské školy, všude slyší ruštinu, neustále ho někdo přesvědčuje, jak je Ukrajina špatná a Ukrajinci zlí a fašisti… Pomalu se to v něm ukládá a začíná chápat, že být Ukrajincem není komfortní.

A pak mu za nějaký čas nabídnou ruské občanství. S ruským pasem bude přece všechno snazší!

To hrozí dětem, pro které se rodiče do Ruska nedostanou?

Už teď jim vychovatelé říkají, že jestli si pro ně rodiče nepřijedou, budou rozmístěni v dětských domovech po celém Rusku. Později dostanou ruský pas a budou vyrůstat jako ruští občané, a když už je někdo adoptuje, pak si osvojí ruské dítě, už ne ukrajinské. A malých dětí z ukrajinských dětských domovů se nikdo samozřejmě ani neptá. Tam to jde rychleji.

Adopce už se tedy dějí?

Ano, Putin totiž loni v květnu podepsal zákony, které získání ruského občanství i adopce zjednodušují. Ovšem platí to výhradně pro adopce ruských občanů.

Takže tím je to vyřešeno. Dětem bleskově dají ruské doklady a pak ty děti rozdají ruským rodinám. O tom, že ve skutečnosti někdo adoptoval ukrajinské dítě, nenajdete jedinou právní informaci, protože taková možnost legálně prostě neexistuje. Zato udělat z ukrajinského ruské jde teď po Putinově legislativním zásahu snadno.

Znamená to, že takto adoptované děti už nedokážete vyhledat?

Nedokážeme. Ruský soud rozhodne o změně jména, veškeré údaje budou vymazány. A my je už nikdy nenajdeme. Zákon dokonce zakazuje původní identitu takového dítěte odhalit. Dítěti se nesmí sdělit, že bylo adoptováno. Takže šance dopátrat se ho je nulová.

Zatím se to týká především sirotků, které vyvezli z ukrajinských dětských domovů?

Ano. Odstartovala to ruská dětská ombudsmanka Marija Lvova-Bělova těsně před invazí, když se evakuovaly dětské domovy z Doněcku a Luhansku. A pak po okupaci Mariupolu. To ona dala příklad ostatním: Podívejte, zničili jsme Mariupol, zavraždili jsme hromadu rodičů, vyrobili spoustu sirotků. Takže si je teď můžeme přivézt do Ruska.

Z hlediska mezinárodního práva je to ale únos. Ona sama si jednoho chlapce vybrala – patnáctiletého Filipa z Mariupolu – a adoptovala ho.

Už na jaře dělala reklamu takovému osvojování ukrajinských dětí a v Moskevské oblasti byl dokonce pořadník rodin, které dítě z Donbasu chtěly. Ruští dobrovolníci jezdili na okupovanou část Ukrajiny, sháněli sirotky a vozili je do Moskevské oblasti, kde si je brali ruští čekatelé. Právně si to „ošetřili“: samozvaná Doněcká lidová republika uzavřela s Moskevskou oblastí „oficiální“ dohodu o adopcích, de facto ale dohodu o dodávkách dětí. Ruských dětí. Donbas prohlásili za Rusko a bylo to. Žádné ukrajinské děti už pro ně neexistovaly.

Ruská dětská ombudsmanka Lvova-Bělova děkuje prezidentu Putinovi za to, že svými právními úpravami i jí umožnil adoptovat dítě, v jejím případě chlapce z Mariupolu. Sice je to podle ní nejdřív s ukrajinskými dětmi těžké, pořád vykřikují nějaká ukrajinská hesla, nadávají na ruského prezidenta, zpívají ukrajinskou hymnu, ale postupně je to lze odnaučit. Zdroj: Cenzor.net, Telegram

Co ruské rodiny, které ukrajinské děti přijímají? Myslíte si, že věří, že konají dobro?

Samozřejmě. Ale ve skutečnosti spolupracují na nucených deportacích, které Bělova nazývá evakuacemi. „My děti zachraňujeme,“ tvrdí. Snaží se celému světu ukázat, jak krásně se o děti starají. Umísťují je ve svých nádherných dětských ozdravovnách, dávají je novým hodným ruským maminkám a tatínkům. Copak toto je deportace? To je přece pomoc! Přitom rozpoutali válku, vraždí civilisty, nutí k smrti vyděšené lidi, aby utíkali do Ruska, protože věří, že jim nic jiného nezbývá. Rusové jim tvrdili, že když půjdou přes frontu na ukrajinskou stranu, ukrajinští vojáci je určitě zastřelí.

Jevgenij je otec tří dětí, samoživitel. Při útěku z Mariupolu byl zajat ruskými vojáky, děti poslány do dětského domova v Rusku. Jen za pomoci ruských dobrovolníků, jejichž jména nechce prozradit, se rodina opět shledala a vrátila na Ukrajinu. Zdroj: Dožď, YouTube

Ale ne všichni Ukrajinci odjeli do Ruska proti své vůli…

Samozřejmě. Mnozí tam mají příbuzné. Jeli za nimi. Ale ani ani tito lidé ještě před rokem neuvažovali o přestěhování se do Ruska. Až poté, co jim Rusové rozbombardovali dům.

Ale já bych to takto nerozděloval. Přicházíme o naše děti – to je hlavní.

  • Z ukrajinských dětských domovů byly do Ruska vyvezeny a v tamních dětských domovech rozmístěny už tisíce dětí. Z toho jsou dobře zdokumentovány případy 400 dětí, které byly do Ruska vyvezeny loni v srpnu a rozmístěny v celkem 24 tamních domovech.
  • Ve 21 domovech probíhá takzvaná vojensko-vlastenecká přípravka. Tyto informace vyplývají z korespondence ministerstva vzdělávání RF s místními úřady sociální péče, které získala opoziční ruská televize Dožď.
  • Vlastenecké lekce spočívají například v poslechu projevů mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova, který pravidelně přináší informace o počtu zlikvidovaných „ukrajinských nacistů“.
  • Děti také musejí vyrábět svíčky pro ruské vojáky, účastnit se nácviku divadelních her s vojenskou tematikou, učí se zacházet s některými zbraněmi, píší dopisy ruským vojákům na frontu a navštěvují je raněné v nemocnicích.
  • Z této skupiny 400 dětí jich bylo do rodin k letošnímu lednu umístěno 36.

Máte představu, o kolik dětí Ukrajina kvůli ruské agresi přišla?

Rusko oficiálně udává, že po 24. únoru 2022 bylo na území Ruské federace zaregistrováno 728 tisíc ukrajinských dětí. Mimo okupovaná území; započítávají se děti s rodiči i bez nich.

K tomu přičtěte od roku 2014 okupované oblasti Donbasu, kde zůstalo asi 400 tisíc dětí. Plus Krym, kde se bavíme o zhruba půl milionu. Pak přibyly nově okupované oblasti – Chersonská a kus Záporožské a Charkovské.

Podtrženo sečteno je dnes pod ruskou kuratelou minimálně jeden a půl milionu ukrajinských dětí. Pětina z celkového počtu všech ukrajinských nezletilých žije pod kontrolou ruského impéria a jsou systematicky rusifikováni. A to je jasná genocida ukrajinského národa.

Mykola Kuleba vyčísluje písemně počty dětí, o které Ukrajina přišla. Foto: Iva Zímová

Rusové se zmocnili malých dětí, například těch z dětských domovů, a dali je do ruských rodin. Představme si, že válka skončí a vy ty děti přece jen vypátráte a odvezete zpátky – nezpůsobí jim další vytržení z pro ně možná příjemného prostředí trauma?

Ty děti samozřejmě už vyrostou jako Rusové. Vymyjou jim mozky, budou Ukrajinu nenávidět.

A už se to bohužel děje. Třeba dva chlapci z Donbasu, kterým bylo v roce 2014, když separatisté a Rusové obsadili naše východní území, třináct a čtrnáct let. Dnes proti nám bojují v řadách vojsk tzv. Doněcké lidové republiky. S Rusy proti Ukrajincům. A na sociálních sítích prohlašují, že bojují s ukrajinským nacismem.

Návrat ukrajinského dítěte z Ruska domů představuje řetězec důležitých kroků. Co je v něm to vůbec nejdůležitější?

Aby to dítě někdo hledal. Aby ho někdo postrádal.

https://youtu.be/-4R6ozcPshk

Na koncertu v Moskvě přímo na pódiu děkuje dívka Anna Naumenko z Mariupolu okupovaného ruskou armádou ruskému „strýčkovi Jurovi“, důstojníkovi, za to, že zachránil ji, její sestru i tisíce ukrajinských dětí. Zdroj: YouTube

Článek vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Ukrajina

Ukrajina po roce ruské agrese

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější