Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ženy s dětmi odešly, předválečné problémy ne. Reportáž z cesty za ukrajinskými Romy ze Zakarpatí

Válka rozdělila rodiny i celé komunity. V romské osadě Perečín zůstali převážně muži, ženy a děti odešly se začátkem války do bezpečí Evropské unie. Foto: Jana Plavec
Válka rozdělila rodiny i celé komunity. V romské osadě Perečín zůstali převážně muži, ženy a děti odešly se začátkem války do bezpečí Evropské unie. Foto: Jana Plavec

Lednový výjezd na západ Ukrajiny měl dva cíle: rozvézt humanitární pomoc z Česka do tamních romských osad a udělat si lepší obrázek o životní situaci jejich obyvatel. Toto je reportáž o tom, jak se žije některým ukrajinským Romům v Zakarpatské oblasti, o problémech, které přinesla a prohloubila válka, i o tom, jak a proč Češi pomáhají právě tady.

Příjezdová cesta do romské osady na okraji západoukrajinského Perečína se s nedělním oteplením proměnila prakticky v potok. Dodávka i osobní auto s českými značkami ale nástrahy podmáčené cesty zvládly – mají toho koneckonců za sebou za posledních 48 hodin už hodně. Což dokazují i cákance bahna, které sahají až na červenou střechu osobáku.

Cestu do kopce lemují zděné domky s plechovou střechou – u některých stojí pár starých a nejspíš nepojízdných aut, jeden z domů hlídá pes, který si nás nedůvěřivě prohlíží. Parcely většinou lemuje pletivo nebo dřevěný plot. Venku je během nedělního dopoledne pochmurno a liduprázdno. Z osamění nás vytáhnou až vlídné tváře manželů Ruslana a Kláry, kteří nás s humanitární pomocí z Česka už čekali.

V osadě na první pohled kromě hlídacího psa nikdo není. Až později se dozvídáme, že většina obyvatel vyrazila během nedělního dopoledne do lesa pro spadané dříví. Foto: Jana Plavec

„O auta se bát nemusíte, nic se s nimi nestane,“ ujišťuje nás čtyřicátník, zatímco nás vede do svého domku nedaleko. Venkovní chladno tak brzy střídá teplo skromného domova, kde několikačlenná rodina žije. Pod vrstvou peřin v rohu místnosti na posteli ještě pospává jejich nejmladší syn Richard a nenechá se rušit ani naší přítomností a švitořením. Po pokoji zvědavě běhá vnuk Jean a prostor zakrátko provoní káva.

V osadě dřív podle Ruslana žilo 400 až 500 ukrajinských Romů – s válkou se ale počty výrazně snížily. Zůstala tu možná necelá stovka obyvatel, většinou mužů. „Ženy s dětmi za války odešly, muže ale přes hranice nepustili,“ vysvětluje Ruslan. Těsně po začátku ruské invaze nevadilo prý ani to, že lidé z osady vlastnili jen občanské průkazy. Dnes ale hranice do Evropské unie mohou lidé překročit už jen s pasem, který mnozí Romové na Ukrajině nemají.

Vnuk Jean v obytném prostoru, který běžně sdílí celá rodina. Foto: Jana Plavec

Manželka Klára ani děti neodešly, v rámci osady jde ale spíš o výjimku. Válka tu většinu rodin rozdělila stejně jako jinde na Ukrajině. Podle zprávy Evropské komise vydané v dubnu 2022 při příležitosti Mezinárodního dne Romů jich ze země od loňského února odešlo asi 100 tisíc.

U těch, kteří zůstali, válka během několika měsíců prohloubila problémy, které tu už byly dávno před ní: chudoba, životní nejistota spojená s neformálním a pouze dočasným zaměstnáním, nedostatečná odborná kvalifikace, diskriminace, ale i nedostupné vzdělávání pro místní děti.

Už v době pandemie se tu

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Reportáž

Romové

Ruská válka na Ukrajině

Slovensko

Ukrajina

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější