Kov: Všechno zničit pouze zvukem
Co udržuje člověka někde na pomezí prostoty zvířat a strojovosti věcí? Emoce? Iracionalita a ustanovený řád, který určuje hranice, za které se člověk nesmí dostat? Když je ale řád příliš svazující a přitom v něm existuje trhlina, může se stát, že někdo neodolá pokušení a vkročí skrze ni do chaotického nehumánního světa. Vkročí do podsvětí. Jako hrdina nového románu Karla Veselého Kov.
Asi jen málokdo by si zmíněná existenciální témata spojil s dystopickou románovou sondou do blackmetalové subkultury.
Nicméně Karel Veselý, kulturní publicista a autor mnoha hudebních publikací, ve svém nejnovějším románu Kov (Listen, 2022) dokazuje, že black metal není pouze neuspořádaným sledem syrových tónů a zoufalých hrdelních výkřiků. Naopak se jedná o hudbu s osobitou filozofií likvidující veškeré zákony a normy.
Nechat zemřít na nemocniční chodbě
Lidský život je cyklický. Každý z nás má svůj osobní jízdní řád, podle kterého se bez ustání pohybuje v menších nebo větších kruzích – přes den práce, večer televize, o víkendu zákusky, o prázdninách chata.
Děsuplnou představu života v nekonečných reprízách umocňuje fakt, že už se dávno nejedná o prastarý koloběh řízený přírodou a bohem. Nyní je člověk tlačen povinností. Závazkem ke společnosti. Závazkem vést život tak, jak je všeobecně považováno za správné a uvědomělé.
Po malých krůčcích se začíná přirozenost nepozorovaně vytrácet. To vše si protagonista Kovu uvědomuje už od mladého věku. Dny mu svou stejností připomínají vyprázdněnou věčnost, ze které není úniku.
Přál by si, aby ho hned po narození nechali lékaři zemřít na nemocniční chodbě. Aby nikdy nebyl vržen do světa. Aby ho pohřbili jako
