Pointa N: V pasti levné práce. Jak z ní může Česko najít cestu?
Čeští kormidelníci ekonomiky příliš nemyslí na to, jak zemi vysvobodit z prokletí levné práce. A lidovecký poslanec Jiří Navrátil zase nabízí „kompromisní“ návrh řešící práva stejnopohlavních párů. Nemyslí přitom na práva dětí, které gayové a lesby vychovávají.
Hlavní události dne vybral a okomentoval Jan Úšela.
Past ekonomiky středních příjmů
Podle studie Index prosperity je Česko 12. nejsilnější ekonomikou v Evropské unii. Oproti loňsku si země pohoršila o tři místa kvůli masivnímu nárůstu inflace a nízké přidané hodnotě zdejšího hospodářství. Lídrem indexu je Švédsko, poslední skončili Řekové.
Studie nesleduje jen ekonomické ukazatele. Zohledňuje také zdraví populace, kvalitu vzdělání nebo dostupnost bydlení. Český výsledek není na první pohled zlý – z postkomunistických států si země vede vůbec nejlépe. Některá zjištění jsou ale alarmující.
Česko se může pyšnit tím, že má třetí nejodolnější ekonomiku v Evropě. To znamená, že zdejší hospodářství produkuje vysoké množství rozmanitých produktů, díky čemuž dokážeme dobře zvládat ekonomické otřesy. „S tím se však pojí tři zásadní problémy – závislost na levné a dostupné pracovní síle a energetická a dovozní náročnost,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik projektu Evropa v datech.
Země do značné míry stále funguje jako levná montovna, kde se dovezené suroviny základně zpracují při nešetrném využití energií a pak exportují na Západ. Tam koneční odběratelé slíznou smetanu v podobě největší části zisku, protože daný produkt finalizují.
„Češi mají nízké mzdy ve srovnání s Německem, a to nejen absolutně, ale i po zohlednění produktivity. Spotřebujeme dvojnásobek energie ve srovnání s Dánskem na jednotku HDP, ale i o 50 % více než Německo, které má také silný průmysl,“ vysvětluje analytik České spořitelny David Navrátil.
V ukazateli přidané hodnoty vývozu je Česko až 23. z 27 unijních států a meziročně si vede
