Daří se vám ve vztahu i práci, i tak ale můžete mít pocit, že život nemá smysl. Psycholog radí, jak ho najít
Najít odpověď na otázku smyslu života je pro moderního člověka obtížnější než v minulosti, říká terapeut Martin Miler. „Je zajímavé, že na jedné straně máme tendenci zařídit si své životy co nejpohodlněji, jak se dá. Ale když jsme v tom až příliš usazeni, naše dny ztrácejí jakousi živost,“ vysvětluje.
Každý den dělám stejné věci, chodím do práce, starám se o děti, o domácnost. Na nic si nemůžu stěžovat, ale přece se necítím naplněně. Vždyť před lety mi to všechno dávalo smysl. Ale budu tohle všechno opakovat dalších dvacet let? Dobře, potřebuji splatit hypotéku. Ale to je všechno? Je to pointa všech těchto věcí, které dělám? Nebo kde jinde je?
Podle terapeuta Martina Milera tyto otázky často trápí jeho klienty. Jde o nejstarší dilema člověka – jaký smysl má můj život? Najít odpověď na tuto otázku je pro moderního člověka ještě obtížnější než v minulosti.
„Je zajímavé, že na jedné straně máme tendenci zařídit si své životy co nejpohodlněji, jak se dá. Ale když jsme v tom až příliš usazeni, naše dny ztrácejí jakousi živost,“ říká Miler.
Psycholog se před rozhovorem podíval na dva filmy, které se věnují existenciálnímu tématu. A to film Všechno, všude, najednou, který získal jedenáct nominací na Oscara a mluví o nekonečném počtu možností, které má moderní člověk. Druhým je Bílý šum, natočený podle stejnojmenného románu, který popisuje život člověka v konzumu.
Jak často k vám přijde klient s tím, že v životě nevidí smysl?
Ano, vcelku často se stane, že na pozadí jejich problému se objeví téma smysluplnosti života. Například přijdou s úzkostmi nebo problémy ve vztazích a ptají se, zda je ten daný vztah to, co v této chvíli potřebují. Jenže tyto otázky mohou postupně přerůst dál – jaký je tedy smysl života? Žít ve vztahu, mít děti, pracovat? Nemluvě o tom, že někteří klienti přijdou i explicitně s problémem smyslu života.
Opravdu?
Řeknou mi: Každý den dělám stejné věci, chodím do práce, starám se o děti. Každý den je to stejné. Jaký to má smysl? Přestože k tomu hned dodají, že si původně mysleli, že jim to smysl dává. Vždyť chtěli rodinu, chtěli přesně tuto práci. A také se mají dobře, jsou šťastní, zdraví a v pořádku. Ale má to smysl? Budu tohle všechno opakovat dalších dvacet let každý den? Splatím hypotéku, dobře. Ale to je všechno, je to pointa všech těchto věcí, které dělám? Nebo kde jinde je?
Jaké má tedy člověk možnosti?
Jedna je odpovědět si tak, že to ani nemusí mít smysl. Ale to už se podobá nihilismu, který moc nepomůže.
Druhá možnost je uvědomit si, že náš život nemusí mít vyšší kosmický univerzální smysl. Je dobré, má-li život smysl pro toho konkrétního člověka. Výzkumy říkají, že pokud si člověk dokáže v životě smysluplnost najít, cítí se lépe. Stejná činnost může být pro jednoho člověka otravná, ubíjející, zatímco druhý se na ni může těšit a naplňuje ho. Je na nás, abychom v našich aktivitách hledali smysluplnost a naplnění. A pokud nám to při aktuálním nastavení nejde, je dobré hledat, kde jinde bychom jej mohli najít.
Takže každý člověk by se měl snažit najít smysl života?
Mohli bychom to tak říci. Pokud se někdo nad smysluplností života vůbec nezamýšlí, neznamená to, že se ho to nedotýká. Například v raných fázích psychoterapie, v dobách Freuda a behavioristů, neměly existenciální otázky prostor. Psychiku brali tak, že když se v ní něco pokazí, je třeba to opravit a hotovo.
Potom přišel Viktor Frankl, který vytvořil celý nový terapeutický směr logoterapie. Říká, že na pozadí mnoha obtíží lidí je téma smysluplnosti života. Není to téma samo o sobě patologické. Ať se nám to líbí, nebo ne, některé věci se nás dotýkají z podstaty naší existence.
Není to otázka, nad kterou uvažujeme každý den. Kdy přijde? V jakých životních situacích?
V obdobích, kdy procházíme vývojovými krizemi. Jako první je to během
