Abbey Road: Místo, které Beatles nenáviděli
Nový televizní dokument dostupný od prosince na Disney+ mapuje devadesátiletou historii londýnských nahrávacích studií Abbey Road. Hudebním fanouškům dá nahlédnout za zvukotěsné stěny jedné z ikon světového nahrávacího průmyslu. I když s řadou hluchých míst.
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Právě po ulici Abbey Road, v níž se studia nacházela, pojmenovali Beatles v roce 1969 své poslední a snad i nejlepší album. Titulní foto na obalu je zachytilo, jak po dnes nejslavnějším přechodu pro chodce odcházejí ze studia. Společně do něj už nikdy nevkročili.
Falešné tóny
Snímek Kdyby zdi mohly zpívat režisérky (a dcery Paula McCartneyho) Mary McCartney čerpá z bohatého obrazového archivu režisérčiných rodičů i samotných Beatles, ke kterému měla exkluzivní přístup.
Chvílemi působí jako počítačově přibarvená zvuková pohlednice z téměř zapomenuté éry analogového záznamu, v níž se hledání dokonalého studiového zvuku podobalo alchymii. A neobešlo se bez souznění osádek režisérských pultů, techniků a muzikantů za sklem.
Právě harmonii či disharmonii mezi hudebníky za mikrofony a osazenstvem za nahrávacím pultem ale Mary McCartney téměř ignoruje. A někdy z její zvukové pohlednice zazní i falešné tóny.
Kdo se po devadesáti minutách bude chtít dozvědět více o lidech, kteří spoluvytvářeli zvuk definující druhou polovinu šedesátých a první polovinu sedmdesátých let, musí sáhnout po knížkách nebo novinových výstřižcích s rozhovory s tehdejšími pamětníky. V dokumentu se na
