I kdybych měl jíst jen rýži, chci dělat umění, říká malíř Jakub Matuška
Prošel uměleckým vzděláním i školou ulice. Jeho osobitý malířský styl se vyvíjel od graffiti estetiky až po dnešní obrazy z rodinného života plné příběhů i mystických narážek. V rozhovoru pro Deník N nabízí Jakub Matuška aka Masker vhled do toho, jak jeho obrazy vznikají, kudy se ubírala jeho kariéra i proč se více nezapojil do rodinného pivovaru.
Když jste byl v roce 2010 nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého, oceňovala porota váš styl pro jeho „osobitou poetiku, popově surrealistické vyznění a bohatý výraz“. Proměnil se nějak od té doby?
Úplně na začátku jsem používal pro živé věci růžovou barvu, pro neživé šedivou a rámoval jsem je černou konturou. Pak jsem byl na stáži v New Yorku, kde mě zaujalo Zátiší se starou botou od Joana Miró. Je celé v černé, ale jsou tam narůžovělá a zelenkavá místa. Došlo mi, že používá podobnou barevnost, jako kdybych ty svoje narůžovělé obrazy otočil do inverze ve Photoshopu. Ta černá vytvářela jistý typ atmosféry, který je v českém umění hodně přítomný dodnes.
Časem jsem pochopil, že život není jen tento akord a že by bylo dobré používat i jiné barvy, v posledních věcech jsem se s černou trochu omezil. Od začátku se také hodně proměnila linka, která se mi do obrazů přelévá z kresby. Postupně jsem začal hledat způsob, jak ji zachovat i na plátně. Teď mi konečně připadá, že jsem nalezl rejstřík přístupů, jaký jsem chtěl.
Svou aktuální tvorbu do půlky května vystavujete v Alšově jihočeské galerii na zámku Hluboká. Co znamená název výstavy „Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského“?
Český jogín a mystik Eduard Tomáš touto metaforou popisoval situaci,
