„To se odehrává ve starý době, mami?“ Děti Nagana bruslí na ledě devadesátkové nostalgie. Co na to děti?
Děti Nagana jsou snímkem, který nejen zasazením do devadesátkových kulis připomíná někdejší české rodinné filmy. A vyvolává hřejivé pocity návratu do dětství a mládí, alespoň u dospělých diváků. Zbývá otázka, jak jeho nostalgii přijmou dětští diváci, kterým je určen.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Sobota odpoledne je ideální čas na návštěvu kina. Drobně mrholí a nepříjemně fouká. V multiplexu v pražském nákupním centru vychází obří dav diváků z projekce Avatara, zatímco v třistasedadlovém sále, kde se za chvíli bude promítat nový český film Děti Nagana, je zaplněných jen dvacet míst.
Publikum je různorodé. Pár pubertálních dvojic, několik matek či babiček s dětmi, dva páry a jeden osamělý, životem poněkud omlácený muž, který „to“ nejspíš zažil a dodnes na ty chvíle vzpomíná jako na vrcholný okamžik svého života. Na národní euforii, kterou před pětadvaceti lety vzbudilo vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu.
„Co je to Nagana? To se odehrává ve starý době, mami? A opravdu se to stalo?“ Všetečné dětské otázky u rodičovského doprovodu mohou vyvolat otázky, zda dávná celonárodní euforie může najít ozvuk v současnosti, v níž většina dětí v rukou častěji drží svůj mobil než dřevěnou hokejku jako dětští hrdinové filmu. Bude tahle porce devadesátkové nostalgie působit i na jejich dnešní vrstevníky?
Šavle vs. Vajgli
Je konec 90. let, krátce po vítězství českých hokejistů v Naganu. Jedenáctiletý Dominik je i díky tomu nadšeným hokejovým fanouškem – o to nadšenějším, oč je nešikovnější. Žije s matkou a otčímem, s nímž má napjatý vztah, a všem chce dokázat, že není takový
