Deník N

Notes: Tak nám zatkli Juliana Assange, který netušil, že trabant dává křídla. A buďte svobodní, ne jako stroje

Výběr z titulních stran tištěného Deníku N. Foto: Deník N
Výběr z titulních stran tištěného Deníku N. Foto: Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Královnou dne je Assange, brexit straší Halloweenem, venčení trabantů prý skončilo. V Indii se volí a v Libyi umírá. A Bauhaus slaví rovnou stovku. Čtvrtečním kaleidoskopem otáčí Magdalena Slezáková.

Den Deníku N

Sice k nám vtrhla až pozdě dopoledne, ale jako správná královna se okamžitě pasovala na zprávu dne: Tak nám zatkli Juliana Assange! A i když jí ten majestát maličko srazíme a přiznáme, že zprvu dělala cavyky (terén si oťukávala už před týdnem), na významu jí stejně neubereme. Kromě toho, Petr Koubský se postaral, aby královna nebyla nahá, a zahalil ji luxusním rouchem kontextu. Čte se to tak trochu jako detektivka, kde nechybí dvojí identita padouch/hrdina a pomňoukává kočka s kravatou.

Dramatický kousek s titulem Julian Assange se táhne už roky a je to pořádná odysea, ačkoli ji hlavní hrdina namísto bloudění mořem a ostrovy prožíval na pár desítkách čtverečných metrů. Brexitová odysea se sice těší většímu životnímu prostoru, ale pít krev zvládne stejně obstojně, ne-li obstojněji. Její neveselé a truchlivé kulisy v noci na dnešek symbolicky stvrdil Halloween: nejzazší datum brexitu je totiž nově 31. října. Summit EU, který o tom rozhodl, dlouho do noci sledoval a následně vysvětlil Jan Kudláček. (Zdaleka to nebylo poprvé, kdy byl brexitem zbaven spánku a za svou chrabrost zaslouží nejméně rytířské ostruhy.)

Chcete každý všední den dostat do svého e-mailu shrnutí toho nejdůležitějšího plus spoustu informačních tipů navíc? Přihlašte se k odběru Notesu. 

Bůhví, jak by to celé dopadlo, kdyby Juliana Assange bavily spíš výrobní linky NDR než utajované informace. Znát totiž Dana Přibáně, zjistil by, že trabant vám dává křídla, a třeba by svou životní dráhu namířil jiným směrem. Teď aspoň míří do českých kin Přibáňův nejnovější film Trabantem tam a zase zpátky s podtitulem Poslední výprava žlutého cirkusu. A nebyla by to Lenka Vrtišková Nejezchlebová, kdyby se Přibáně nezačala vyptávat: Opravdu jste trabanty vyvenčili naposledy? V dlouhém rozhovoru je řeč o tajných plánech, ješitných mužích a absentujících ženách, studených čumácích, politice včetně Číny i o tom, komu patří svět.

„Čínsko-pákistánská hranice. Zatímco pákistánská strana je výletním místem, kam se jezdí na piknik do hor, čínská strana je zadrátovaný, přísně střežený prostor.“ Foto: Vojtěch Duchoslav

„Třikrát jsem při výslechu omdlel. Pověsili člověka hlavou dolů u kamen, rozpálili kamna, stříkali horkou vodu do uší a mlátili ho. Šavlí mě také mlátili, měl jsem modré tělo jako oblaka.“ I v rozhovoru s Danem Přibáněm najdete neveselá místa, ale taková svědectví jako to právě ocitované naštěstí ne. Tohle jsou vzpomínky na Buchenwald, vyprávěné nacisty vězněnými Čechy a shromážděné Pamětí národa a Janem Wirnitzerem. Na čem jiném si bolestně připomenout, že člověk v sobě skrývá zrůdu schopnou nevýslovné krutosti? Stačí mít v paměti tyhle věty z Buchenwaldu – a pak si přečíst svědectví Syřanů z asadovských lágrů nebo Severokorejců z trestních táborů kwanliso

Ale k pozitivnějším věcem: zrovna včera jsem byla na filmu, kde je významnou rekvizitou křivka černého křesla z jisté proslulé dílny. Bauhaus, fenomén Výmarské republiky i světového umění, zítra oslaví 100 let od svého vzniku. A tak se do jeho dodnes živých tvarů a invence ponořil Ivan Adamovič spolu s Jaroslavem Šonkou. Existenci nesmrtelné krásy tímto považujte za prokázanou.

Pohled do expozice Filip Šlapal: Bauhaus. Foto: Galerie Jaroslava Fragnera

Jestli je něco prokázáno v Indii, pak to, že jde o největší demokracii světa. Jistě, k dokonalosti má sice daleko. Ale pořád platí, že takhle obrovská federativní republika si své politiky vybírá podle v demokracii platných pravidel. A hrne se do toho i teď, v dubnu a květnu – ano, čtete správně. V Indii žije neuvěřitelných 900 milionů voličů, a tak je sotva divu, že „největší svátek demokracie“, jak se tamním volbám přezdívá, potrvá u nás těžko představitelných šest týdnů. Velké příběhy i analýzu předvolební scény pro nás přímo z Indie sepsal náš spolupracovník Jiří Krejčík. A je to úžasné čtení, neváhejte.

A troufnu si říct, že nebudete litovat ani času stráveného nad u nás málo známým, ale o to poutavějším příběhem českého fotbalisty Jiřího Hankeho. „Chtěl jsem být svobodný, ne jako stroj,“ vysvětloval později Hanke, proč na jaře 1950 uprchl z komunistického Československa na Západ. Nakonec se stal zatím jediným Čechem, který kdy oblékl dres FC Barcelona. Výborná práce kolegy Jana Jiřičky.

Závěrem nabízím svůj pokus vysvětlit, proč se rozhořela bitva o libyjský Tripolis a proč se v ní bojuje o budoucnost celé Libye. Vymkl se Chalífa Haftar, podporovaný nejen z Káhiry a Moskvy, ale také z Paříže a v minulosti rovněž CIA, z rukou svých patronů? A co vám zní lépe: brutální válka, anebo brutální ruka diktátora? Minimálně část Libyjců má zřejmě celkem jasno. K palčivé krizi v Tripolisu, kde za posledních několik dní zemřely už desítky lidí a stovky v bojích utrpěly zranění, má zítra zasednout Rada bezpečnosti OSN. Otázkou zůstává, s čím vstane od stolu…

V tištěném Deníku N si zítra přečtete:

  • mimořádně působivou reportáž z unikátní „awake“ operace mozkového nádoru;
  • profil nového ministra dopravy Vladimíra Kremlíka;
  • chystá se sněm exekutorů a do harmonie to má daleko;
  • reportáž Petry Procházkové z Ukrajiny o Černém tulipánovi ze Slavjansku, který hledá mrtvé vojáky a vrací jim jména;
  • jak se Divadlo Komedie vypořádalo s adaptací antiutopického románu Petry Hůlové;
  • či komentář Michaela Romancova o tom, „Jak je důležité míti NATO“.

    Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Notes

V tomto okamžiku nejčtenější