Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Co Rusko motivuje k dobyvačným válkám? A co může zastavit jeho agresi na Ukrajině? Čtěte dějiny

Boje o moldavské město Tighina v roce 1992. Foto: Wikimedia Commons
Boje o moldavské město Tighina v roce 1992. Foto: Wikimedia Commons

Dějiny se neopakují, některé historické motivy však ano. Rusko vedlo během uplynulých sta let několik dobyvačných, imperiálních válek – jak během sovětské éry, tak po ní. Jejich připomínka může být užitečná, zvažujeme-li, jak se může dál vyvíjet konflikt na Ukrajině, co ruskou stranu motivuje a co by mohlo její agresi zastavit.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Běloruský, ukrajinský a polský lid krvácejí ve válce, kterou rozpoutala vládnoucí statkářsko-kapitalistická klika Polska a Německa. Dělníci a rolníci Běloruska, Ukrajiny a Polska povstali do boje se svými odvěkými nepřáteli, statkáři a kapitalisty. Hlavní síly polské armády utrpěly od německých vojsk těžkou porážku. Armády Běloruského frontu přecházejí na úsvitu 17. září do útoku s úkolem napomáhat dělnickým a rolnickým povstalcům Běloruska a Polska při svržení statkářského a kapitalistického jha a nedopustit, aby Německo uchvátilo území západní Ukrajiny.“

Tohle se píše v rozkazu č. 1, vydaném Vojenským sovětem Běloruského frontu RKKA, tedy Dělnicko-rolnické Rudé armády, dne 15. září 1939. Je to rozkaz k napadení Polska, které se tou dobou už dva týdny zoufale bránilo německé invazi ze západu. A všechno v něm je lež jako věž.

Válka je zločin

O válkách by se asi nemělo psát příliš čtivě. Jinak hrozí, že se v našich myslích stanou napínavým příběhem a přestanou být tím, čím jsou doopravdy: masakrem, neštěstím, katastrofou, zločinem. Nezapomínejme na to. Válka, to je špína, bolest, strach, zmařené naděje a životy. Ke každé válce patří brutalita, zoufalství, ničení, znásilnění. A spousta lží.

Válku v září 1939 nerozpoutala žádná „vládnoucí statkářsko-kapitalistická klika Polska a Německa“, ale německý diktátor. Dělníci a rolníci nepovstali do boje – řádná polská armáda, narychlo posílená mobilizací, bojovala s agresorem. Sovětská vojska nepřicházela Polsku pomoci, přicházela ho dorazit a uchvátit část jeho území. A především: jejich cílem rozhodně nebylo v čemkoli bránit Němcům. S těmi bylo všechno předem dohodnuto včetně přesné demarkační čáry, kde se pak obě armády agresorů přátelsky setkaly. Na několika místech pak dokonce uspořádaly společnou přehlídku.

Napadení Polska v září 1939 je modelový příklad moderní ruské imperiální války. Agrese a uchvácení území se interpretuje jako pomoc (v tomto případě lidem spřízněným jak třídně, tak národnostně; jindy postačil jen jeden z těchto motivů, jak se to zrovna hodilo). O skutečných záměrech se lže. Jediným cílem je posílení vlastního velmocenského postavení.

Situace roku 1939 je samozřejmě unikátní, tak jako každý historický okamžik. Zároveň ale obsahuje motivy, které se v ruské imperiální politice od té doby vracejí, což stojí za podrobnější připomenutí. Už jen proto, že víme zcela přesně, jak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Ukrajina

Vladimir Putin

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější