Jak to vypadá, když se církev rozhodne začít světit ženy? Dramatický příběh Lucy Winkett ukazuje jeden scénář

Lucy Winkett si užívala poklidnou zimní dovolenou na horách, když jí nečekaně zazvonil telefon. „Tvoje fotka je na první stránce všech novin!“ ozval se ze sluchátka vzrušený hlas její matky.

Winkett byla už tři roky vysvěcená jako jedna z prvních ženských kněží v britské anglikánské církvi. Ač tento krok vzbudil vášnivé celospolečenské debaty, jí konkrétně se kontroverze prozatím vyhýbaly. Tímto telefonátem se však její život obrátil naruby.

Do médií v roce 1997 pronikla informace o tom, že bude jako vůbec první žena přidělena do slavné londýnské katedrály sv. Pavla. Vypukla mediální bouře. Na konci 90. let hrála anglikánská církev v britské společnosti stále obrovskou roli, a tak se pozornosti bulvárních deníků nevyhnula ani Winkett. Okamžitě přerušila dovolenou a vrátila se do svého bytu v Londýně. Tam byla ale situace ještě horší.

„Vůbec jsem nemohla vyjít z bytu, protože byl obklopený novináři a televizními štáby. Bylo to příšerné,“ vzpomíná dnes Lucy Winkett. Situace dál eskalovala, když o pár dní později bulvární noviny The Mail on Sunday beze svolení zveřejnily fotografie jejího bývalého přítele, který během univerzitního studia zemřel při nehodě v horách. „Tehdy jsem poznala, jaké to je, když se média něčeho chytnou a vy se stanete jejich obětním beránkem.“

Svěcení žen na kněží v anglikánské církvi nebylo nikdy samozřejmostí. Poprvé se o něm sice začalo uvažovat už ve 20. letech minulého století, finální rozhodnutí ale padlo až v roce 1992. Prvních třicet dva žen bylo vysvěceno o dva roky později. Ani tehdy však nešlo o jednomyslné rozhodnutí. Na protest proti přijetí reformy opustily církev stovky mužských kněží. Většina přeběhla k církvi katolické, která dlouhodobě trpí nedostatkem kléru a nově příchozí uvítala. Ani po jejich odchodu ale kontroverze mezi anglikány neustaly. Debata se stočila k otázce