Stoletý Bauhaus. Jak jedna německá umělecká škola předurčila tvář modernismu
Před sto lety vznikla ve Výmaru škola, která se stala nejvýraznějším vlivem na podobu meziválečného funkcionalismu. Připomeňme si její slavné stavby a můžeme i stihnout končící výstavu fotografií Filipa Šlapala.
Bylo to 12. dubna 1919, když ve Výmaru založil architekt Walter Gropius vzdělávací instituci Bauhaus. Historické souvislosti této doby i místa jsou důležité. Město má významné kulturní tradice a je známé například pobytem Johanna Wolfganga von Goetheho a jeho působením ve vládě vévodství i pobytem Friedricha Schillera, Johanna Georga Herdera, Johanna Gottlieba Fichteho. Je známé i spletitými rodinnými tradicemi velkovévodů, kteří byli příbuzní s královskými rody ve Velké Británii a Portugalsku. V tomto relativně malém městě panoval po první světové válce relativní klid, zatímco Berlínem zmítaly poválečné nepokoje a nedostatek jakéhokoliv zásobování. Proto se sešlo ústavodárné německé Národní shromáždění právě ve Výmaru, a to v tamním divadle.
Kulturní tradice, podporované ve městě již dávno před 1. světovou válkou velkovévody sasko-výmarskými, přitahovaly moderní kulturní tvůrce. Do Výmaru se sjížděla světová kulturní elita, ale přesto neměla iniciativa Bauhausu dlouhé trvání. Politická hnutí, která začala vytvářet nacistickou politiku, začala právě ve Výmaru kritizovat směr Bauhausu a v roce 1925 museli umělci tuto vysokou školu zavřít. Obnovili ji o rok později v Desavě podle architektonického plánu Waltera Gropia. Také zde se navazovalo na tradici podpory kultury knížecích dvorů – zde to byla askánská hrabata. Z tohoto rodu pocházela například ruská carevna Kateřina I. Ani zde však Bauhaus nepřežil nástup nacismu.
Méně je více
Co však bylo myšlenkovým principem Bauhausu, který byl nejdříve v Německu, ale pak i mimo zemi určujícím impulzem moderní architektury? „Rozbijme travertinové sloupy dórské, iónské i korintské,“ bylo jedno z hesel. „Méně je více,“ napsal Ludwig Mies van der Rohe. Ale hlavním principem byl důraz na užívání staveb či produktů. A nešlo jen o nějaké krychlové formy, jak by mohl soudit povrchní pozorovatel. Principem byla otevřenost pro různé formy, užívání moderních materiálů, rafinované zacházení se světlem či nápaditý design. Iniciativa Waltera Gropia měla řadu kořenů. Ve Výmaru to byla Velkovévodská saská škola uměleckých řemesel, kterou založil roku 1907 Henry van de Velde, a Velkovévodská saská umělecká škola.
Kromě stěhování umělecké školy a jejího smutného konce v Německu roku 1933 je důležité připomenout další projekty.
