Trvalo nám to déle, ale dodat tank není jako koupit si auto, říká německý velvyslanec
Koncern Volkswagen by měl o umístění tzv. gigafactory rozhodnout v březnu a Česká republika je stále ve hře. Deníku N to řekl německý velvyslanec v České republice Andreas Künne. V rozhovoru zhodnotil také dopady prvního roku války na Ukrajině a první zimy bez dodávek ruského plynu na středoevropský region. Německo také podle diplomata sleduje plány nově zvoleného prezidenta Petra Pavla na užší koordinaci zahraniční politiky s vládou, což bude podle jeho slov znamenat, že bude pro sousedy čitelnější.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Skončilo definitivně německé váhání kolem vojenské pomoci Ukrajině?
- Jak se osvědčily energetické dohody vyjednané Českem během našeho předsednictví v EU?
- Jak to vypadá s výstavbou německých terminálů na LNG a českými možnostmi na využívání části jejich kapacity?
- Co si myslí o názoru, že Německo odstavením jaderných elektráren zčásti zavinilo vysoké ceny energií?
- Obává se zákazu spalovacích motorů?
- Jak to vypadá s rozhodnutím Volkswagenu ohledně umístění továrny na baterie?
Skoro přesně před rokem zaútočilo Rusko na Ukrajinu. Co znamenal tento rok pro Německo a náš středoevropský region?
Vrátil válku do našeho sousedství, samozřejmě změnil celou situaci na kontinentu a měl pro náš region dalekosáhlé důsledky. Před rokem a půl, rokem a čtvrt jsme mohli doufat, že žijeme na kontinentu, kde rozhodují racionální aktéři. Tuto naději ruský útok zničil a ukázal, že byla marná.
V Německu mluvil spolkový kancléř tři dny po útoku o historickém přelomu a my jsme uprostřed něj. (Olaf Scholz použil termín Zeitenwende, který se stal německým slovem roku 2022, pozn. red.)
Dosáhli jsme hodně věcí a hodně věcí se změnilo, ale samozřejmě se tato změna stále děje. Jsme svědky neuvěřitelně impozantního odporu ukrajinského obyvatelstva a samozřejmě především ozbrojených sil.
Hrdinství je slovo, které se v němčině přestalo používat, ale ukrajinský odpor přesně vystihuje. Z ruské strany jsme viděli zcela nevyprovokovaný akt agrese a pak typ válčení, o kterém jsme také doufali, že už v Evropě nikdy neukáže svou ohavnou tvář. Na ruské straně jsme svědky neuvěřitelného pohrdání vlastními vojáky.
A viděli jsme také, že nejdůležitější instituce na Západě, jmenovitě NATO a EU, jsou neuvěřitelně silné, když jsou potřeba. NATO rychle rozhodlo o posílení východního křídla. Ve velmi krátké době jsme na Slovensku vybudovali alianční bojové uskupení, posílili jsme také ta v Rumunsku a v pobaltských státech. Blížící se přistoupení Švédska a Finska skutečně mění geostrategickou mapu kontinentu.
Ještě bych zůstal u Německa. „Ukrajina musí vyhrát,“ řekl spolkový ministr obrany Boris Pistorius minulý víkend na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Dokončilo tím Německo obrat od původního váhavého postoje k jednoznačné podpoře ukrajinského vítězství?
Myslím, že o naší podpoře Ukrajiny nemůže být pochyb. Jen hodnota našich vojenských dodávek přesáhla 2,3 miliardy eur a celkem jsme loni na pomoc Ukrajině vydali kolem dvanácti miliard eur. V evropském srovnání jsme na tom, myslím, velmi dobře. Ve vojenských dodávkách spolu s Velkou Británií jsme na prvním místě. Čísla mluví za sebe a myslím si také, že německá pomoc je také už dlouho znát přímo na bojišti.
Možná je na čase skoncovat s mýtem
