Svědectví Čechů z Buchenwaldu: Kde byl Bůh, když hnali děti na popravu?
Na den přesně před 74 lety, 11. dubna 1945, američtí vojáci osvobodili první velký koncentrační tábor v západní Evropě – Buchenwald. Prošlo jím i 7783 československých politických vězňů, 818 jej nepřežilo. Deník N vybral několik svědectví těch, kteří se z tábora vrátili.
V celé obludné soustavě koncentračních a vyhlazovacích táborů měl Buchenwald, zřízený už v roce 1937, pozici jednoho z největších v samotném Německu. A byl také prvním táborem této velikosti, který na jaře 1945 na západní frontě osvobodili postupující Spojenci.
„Naši zpravodajci nám řekli, že můžeme narazit na velký vězeňský tábor, ale my – nebo alespoň já – jsme neměli vůbec představu, jak obrovský mohl být nebo jak neuvěřitelná brutalita tam panovala,“ vzpomínal později Frederic Keffer, voják, který mezi prvními prošel skrz buchenwaldský plot. Čas umírání se zastavil v půl čtvrté odpoledne a hodiny na bráně tábora ukazují od té doby stále tento čas.
Ze čtvrt milionu vězňů v Buchenwaldu zemřel každý pátý. Táborem prošlo i bezmála osm tisíc Čechů a příběhy některých z nich obsahuje sbírka Paměť národa. Patřil mezi ně například vyučený zedník Jan Dušek z Českobudějovicka. Gestapo odbojáře zatklo na Velký pátek 1943. Nechme ho mluvit bez uvozovacích vět a vysvětlování.
- „Třikrát jsem při výslechu omdlel. Pověsili člověka hlavou dolů u kamen, rozpálili kamna, stříkali horkou vodu do uší a mlátili ho. Šavlí mě také mlátili, měl jsem modré tělo jako oblaka.“
- „Když hnali v Buchenwaldu děti
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
