Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Organizovali komunistický převrat, přesto nakonec skončili mezi poraženými. A nejde jen o Slánského, Reicina a spol.

Zdeněk Nejedlý (vysněného prezidentského křesla se nedočkal), ministr informací, bezohledný stalinista Václav Kopecký a i na Gottwalda příliš radikální ministr zemědělství Julius Ďuriš. Oslavy 1. máje 1950 v Praze. Foto: ČTK
Zdeněk Nejedlý (vysněného prezidentského křesla se nedočkal), ministr informací, bezohledný stalinista Václav Kopecký a i na Gottwalda příliš radikální ministr zemědělství Julius Ďuriš. Oslavy 1. máje 1950 v Praze. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Opakovaně jsme se letos zastavili u 75. výročí událostí února 1948 a pokusili se na něj nahlížet z různých perspektiv. Veřejný obraz února stále žije ve vleku letitého komunistického výkladu – byla to hvězdná hodina komunistů, kteří si uzurpovali moc ve státě, a jestli někomu přinesla neštěstí, byli to jejich oponenti, následné oběti a de facto pak celá společnost, pro kterou komunismus znamenal stagnaci a úpadek. A když dnes o únoru mluvíme jako o temné, nikoli hvězdné hodině, vlastně to vyprávění jen otáčíme a to, kdo z února těžil a kdo na něm tratil, zůstává stále stejné. Představa, že převzetí moci znamenalo jaksi automaticky a trvale výhru pro lidi, kteří se na dění před pětasedmdesáti lety podíleli, je ale pravdivá jen zčásti a rozhodně ne u všech.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Samozřejmě tu jsou lidé jako Rudolf Slánský, Otto Šling, Bedřich Reicin nebo Karel Šváb a další, kteří se na vládní krizi roku 1948 přímo podíleli a následně během pouhých čtyř let skončili na popravišti. U nich už jaksi jen akcentujeme, že si za svůj osud mohli do velké míry sami a že se jim paradoxně rukou vlastního režimu dostalo trestu sice za něco, co nespáchali, ale po zásluze. Co ale ti, kteří skončili sice ne vždy tak dramaticky, ale přesto vlastně neslavně? Ani ty asi nebudeme v důsledku řadit k vyloženým vítězům.

Mezi vůdci tehdejšího převratu bychom našli minimálně tři skupiny komunistů, kteří z února profitovali jen krátce. První by nejspíše byli ti, kteří

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější