„Chci vidět svůj mozek na lednici.“ Byli jsme u unikátní operace nádoru, při které pacient zpíval sonáty
Neurochirurg operuje nádor mozku a pacient si u toho povídá s psychologem, zpívá, nahlas čte. Lékař má tak jistotu, že skalpelem nenaruší řečové centrum. Říká se tomu awake operace a provádí se třeba v Nemocnici Na Homolce. Primář neurochirurgie Jan Klener pozval Deník N, aby byl u toho.
Za deset minut bude osm ráno a zatímco mému synovi právě ve škole začíná vyučování, já stojím na operačním sále Nemocnice Na Homolce. Metr od pacienta, který již spí. Nedávno nečekaně prodělal epileptický záchvat a ten ukázal na nádor v hlavě. David Smrž, saxofonista, učitel v hudební škole. Bývalý bohém, který dva ročníky ve škole „prohulil a prochlastal a partnerky střídal tak, že to nebylo kompatibilní s dlouhodobým vztahem“. Teď na něj intenzivně myslí jeho žena, kterou David označuje za životní lásku. Porodila mu dvouletou Karolínu a dvouměsíčního Jakuba. A čeká, že primář Jan Klener jejího muže v příštích hodinách zachrání.
„Předpokládám, že to bude takzvaný nízkostupňový gliom, to je ale jen moje pravděpodobná pracovní diagnóza. Pacient měl epileptický záchvat, udělali jsme mu magnetickou rezonanci, což je v takovém případě běžný postup. Jde vlastně o tenhle útvar…,“ ukazuje mi primář snímky z vyšetření. Nemůžu se na ně soustředit, zrak mi neustále sklouzává k tváři pacienta. Leží tady, jako by se ho nic z toho, co se na sále děje, netýkalo. Sestry pobíhají, probíhají poslední přípravy. A primář Klener mi říká, že David má v hlavě „zřejmě intraaxiální mozkový nádor“. Nevím, co to znamená, a dostává se mi vysvětlení, že jde o tumor, který není jasně ohraničený, ale mozkem prorůstá, infiltruje se do něj. „Takže ta operace bohužel nemá stoprocentní efekt. Nebude to tak, že bychom toho pacienta vyléčili stoprocentně,“ dodává lékař.
Operace je riziková, protože tumor je v oblasti levé hemisféry, poblíž řečového centra a centra pohyblivosti levé ruky. Proto bude muset anestezioložka pacienta během operace probudit. A neuropsycholožka s ním bude neustále komunikovat, aby měl tým kontrolu nad situací v mozku. Tedy nad tím, jestli primář nezasahuje právě do těchto dvou mozkových center. Jmenuje se to awake operace. Operace za vědomého stavu pacienta.
Ujišťuji se u Jana Klenera, zda správně chápu situaci. Tedy že právě ve chvíli, kdy hlavu otevře, pacienta vzbudí. „Ano. Tahle operace má tři fáze: asleep, awake, asleep (spánek, vědomí, spánek). Takže otevřeme hlavičku, a jakmile se pak pacient probudí, začneme pracovat na mozku. Pak pacienta zas uspíme a uděláme magnetickou rezonanci,“ vysvětluje mi neurochirurg. Když magnetická rezonance dopadne dobře, hlavu zas zavře. Když vyšetření naopak ukáže, že v mozku zbyl kousek nádoru, anestezioložka pacienta znovu vzbudí a budou v resekci pokračovat.
8.00
„Míšo, můžeme cévkovat?“ volá jedna ze sester. Tým se chvíli baví nad tím, že jeden z jeho členů nikdy necévkuje a nechává to zásadně na anestezii. Na sále je dobrá nálada. Dokud se s fotografem nepřiblížíme na třicet centimetrů ke stolku s nástroji.
„Pozor! Zpátky! Nedotýkejte se ničeho modrého a zeleného, a hlavně ne mikroskopu!“ volá naštvaně jedna ze sester. Vyděšeně a s omluvou couváme a pak už si dáváme sakra pozor. Od této chvíle náš pohyb na sále připomíná cirkusovou ekvilibristiku.
Pacient leží na karbonovém stole, je zacévkován a Klener provádí registraci neuronavigace, která pomůže nádor lokalizovat. Anestezioložka už pacienta zaintubovala a právě probíhá boj s jeho hlavou. Tým se ji snaží upnout do tříbodového fixatéru.
„Z důvodu navigace a mikrochirurgické techniky je nutné, aby se nám nehýbal. A anesteziolog vyzkouší, jestli je ve správné operační poloze. Musí to být nějaký kompromis. Aby to na prvním místě bylo pohodlné pro pacienta a abychom zároveň měli jakž takž pohodlný přístup k nádoru. Pacient nemůže být nějaký vykroucený. Když operujeme v narkóze, jsou polohy samozřejmě někdy poměrně kuriózní, abychom se k potřebnému místu dostali. I to může být limit. Kdyby byl nádor úplně vzadu, skoro to na awake nejde udělat,“ popisuje primář a při tom naklání hlavu pacienta na různé strany, dokud ten nepřestane chrčet.
Na stolku už na primáře čekají fréza, ultrazvukový odsavač a další nástroje. Operace může začít. Primář holí pacientovi část hlavy. Natírá ji dezinfekcí. Potom pacienta zahalí rouškami. „Zarouškování musí být specifické, abychom měli přístup. Nemůžeme ho celého zabalit. Musíme mít přístup i k obličeji, abychom s ním mohli komunikovat,“ vysvětluje neurochirurg. Pak přichází na řadu anestetikum. „Musím všechny tkáně znecitlivět, aby to pacienta nebolelo, až ho během operace probudíme,“ vysvětluje.
Sestry zalepují pacienta tak, aby kvůli sterilitě oddělily plátěnou stěnou obličej od operovaného místa. Ve stěně je i malé igelitové okénko, aby měl primář se skalpelem v ruce neustále možnost kontrolovat, co se s pacientem na druhé straně plenty děje. „Při operaci v narkóze z pacienta vidím jen proužeček té rány. Tady potřebuju, aby byl víc odkrytý,“ říká Klener s připravenou frézou v ruce.
8.27
Když zavřete oči, slyšíte šum přerušovaný zvukem frézy a občasným odsáváním. To je ta chvíle, kdy se mi podlamují kolena. Trvá asi deset minut a pak je to až do konce operace dobré. Člověk si na ten pohled zvykne.
Primář Klener vyvrtal frézou díru, odvrtal část lebky. Opatrně ji sundává z hlavy a
