Pavel: Ukrajina bude mít po válce nejzkušenější armádu v Evropě a spoustu zbraní. Byl by nerozum ji nechat ve vakuu
„Státům a národům, které nejsou ve válce, se snadno mluví o boji za principy, protože jejich lidé neumírají,“ říká budoucí prezident Petr Pavel, který poprvé od zvolení vyrazil na zahraniční cestu. Na prestižní Mnichovské bezpečnostní konferenci se setkal s řadou světových lídrů a vystoupil na panelu k ročnímu výročí začátku války na Ukrajině. V rozhovoru s Deníkem N popisuje, jak vnímá budoucnost konfliktu, kdy by mělo začít jednání o ukrajinském členství v NATO a jaké by měly být budoucí vztahy s Ruskem.
Na co se v rozhovoru také ptáme:
- Proč je podle Pavla potřeba přistupovat k válce na Ukrajině realisticky a co to znamená.
- Jak by mohl Západ pracovat na změně ruské společnosti a jejím vnímání standardních hodnot.
- Jak na bilaterálních schůzkách s Pavlem komentovali polský či litevský prezident Babišova slova v kampani týkající se odmítnutí spojenecké pomoci.
- Kdy se Pavel chce přestěhovat na Hrad a jaké má plány s personálním obsazením některých funkcí i s úředníky ze Zemanovy éry.
Chci se nejprve zeptat na hlavní téma mnichovské konference, které je vám i profesně blízké: na válku na Ukrajině. Šéf ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk, se kterým jste zde jednal, mi řekl, že jediným cílem Ukrajiny je kompletní územní celistvost země včetně Krymu. Je to ale v nějakém blízkém časovém horizontu vůbec reálné?
Na jednu stranu je potřeba vnímat, že Ukrajinci nemají jinou možnost než říkat, že pouze toto je jejich cílem. Asi každý, nejen suverénní, ale i sebevědomý stát a národ, by udělal to samé. Pravdou ovšem je, že ruská armáda stále ještě má kapacity, které mohou být velkou překážkou dosažení tohoto ukrajinského cíle. Není úplně jasné, kdy přestane mít schopnost udržovat velké síly v operaci.
Může to být otázkou týdnů, měsíců, ale také let. Ruská armáda se může rozhodnout, že když nebude schopna dosáhnout svých cílů vojenskou ofenzivní činností, prostě se pokusí vyrobit zamrzlý konflikt. Ten konflikt může mít nízkou intenzitu, ale budou tam pořád udržovat síly, které budou vázat ukrajinskou armádu. Nebude docházet k žádnému postupu, a to jak v získávání, tak i ve ztrátě území. Koneckonců, když se podíváme na válku na Donbase v posledních osmi letech před agresí, byl to přesně ten typ zamrzlého konfliktu. Sem tam dojde k nějakému menšímu vojenskému střetnutí, občas ke ztrátám na životech, stále je to ale konflikt a okupace území. Což ale způsobuje omezenou suverenitu daného státu a znamená překážku k jeho vstupu do EU, do NATO a zároveň i k normálnímu fungování.
Před chvílí jste vystoupil na panelu k výročí války na Ukrajině a mluvil jste o tom, že je důležitý realistický pohled. „Měli bychom se snažit o to nejlepší a počítat s tím horším,“ řekl jste doslova. Vzápětí to ale jemně kritizoval švédský premiér Ulf Kristersson, podle kterého realistický pohled není úplně ideální. Jak to vnímáte?
V tom je možná trochu rozdíl mezi tím, jak uvažuje bývalý voják. Vojáci jsou připraveni uvažovat ve variantách, chystat se vždy na tu nejhorší možnou, protože pak vás mohou věci jen pozitivně překvapit. Nebudete zaskočená. V opačném případě, kdy si udělám z naděje strategii, mohu být velice rychle zaskočen vývojem situace, který nebude odpovídat mým ideálním představám.
Pokud jsem hovořil ve vztahu k Ukrajině o realismu, šlo spíše o to, že se snadno mluví o boji za principy státům a národům, které nejsou ve válce, protože jejich lidé neumírají. Ukrajinci umírají ve velkém. Moje poznámka směřovala k tomu, že v okamžiku, kdy si Ukrajinci sami, ale skutečně nikdo jiný za ně, vyhodnotí, že
