Ukrajinka z Kyjeva pomohla sehnat sanitku pro vojáky, její kamarád se toho nedožil
Pětadvacetiletá Natalia Drozd z Kyjeva se musí vypořádat nejen s ruskými útoky, ale i se ztrátou blízkého kamaráda. Deníku N popsala, jak se snaží válku zvládnout psychicky a proč nechce Ukrajinu opustit.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Před ruskou invazí sršela Natalia Drozd energií. Na dálku pracovala pro francouzskou firmu a žila v Kyjevě, podle ní nejlepším městě na světě. „Atmosférou je trochu podobný Berlínu nebo Šanghaji, ale zároveň má svou osobitou pravoslavnou kulturu. Je strašně různorodý. Podle toho, kde žijete, město buď nesnášíte, anebo milujete,“ říká.
Žila aktivně. Pravidelně chodila na balet a působila v mentorském programu, kde pomáhala dětem s angličtinou a výběrem vysoké školy. „Kromě toho se věnuju horolezectví, běhu a highline, což je aktivita, kdy lidé přecházejí přes lano mezi dvěma vyvýšenými body,“ vypočítává své koníčky.
Unaveným hlasem ale nyní dodává, že svět není spravedlivý a že skoro nic v něm nedává smysl. „Válka mi vzala plány do budoucna. Na rok 2022 jsem měla spoustu plánů. Směšné je už jen to, že
