Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Putin žije v kulisách, iluzích, strachu a obrněném vlaku, říká expert na tajné služby Andrej Soldatov

Ruský prezident Vladimir Putin při návštěvě památníku válečným obětem ve Volgogradu. O jeho bezpečnost je postaráno - přiblížit se k "tělu" mohou jen pečlivě prověření. Foto: kremlin.ru
Ruský prezident Vladimir Putin při návštěvě památníku válečným obětem ve Volgogradu. O jeho bezpečnost je postaráno – přiblížit se k „tělu“ mohou jen pečlivě prověření. Foto: kremlin.ru

Ještě nikdy nebylo novodobé Rusko tak neprůhledné, Kreml tak izolovaný od reálného světa a Vladimir Putin tak chráněný před případnými likvidátory. Co víme o dění za vysokými kremelskými zdmi? Expert na ruský bezpečnostní systém Andrej Soldatov přiznává, že stále méně. Něco ovšem přece jen ano.

Na co jsme se mimo jiné ptali:

  • V jakých prostorách se cítí prezident Putin v bezpečí
  • Proč je tak shovívavý ke svým tajným službám, které ho podvedly
  • Zda lituje, že začal válku, která vůbec není blesková

Má Putin dvojníka?

To nemohu potvrdit ani vyvrátit.

A víte, kde se skrývá?

Tak o tom něco vím. Například na sto procent mohu potvrdit, že Kreml falšuje různé fotografie, na kterých je pak ve výsledku Putin obklopen prostými občany, dělníky, rolníky, vojáky.

Falšuje také fotografie i záběry své kanceláře v Kremlu. To vím zcela jistě. Například má naprosto dokonalou repliku své kremelské kanceláře ve svém sídle v Soči.

Takže poměrně často záběry, které jsou natočeny jakoby v Kremlu, byly nasnímány úplně jinde. Putin propadl stihomamu a vše utajuje. Neustále.

Ale ve Volgogradu na oslavách výročí stalingradské bitvy před čtrnácti dny osobně byl – tedy pokud to nebyl dvojník.

Tam byl. Zato tam nebyli lidé. Žádné obyvatele města k němu nepustili. Bojí se atentátu.

I tajné služby přiznávají, že šestnáctkrát unikl atentátu. Neustále vše probírá se svou ochrankou a jestli se něčím řídí, pak jsou to její doporučení.

Poslední novoroční vystoupení prezidenta Putina s vojáky v pozadí. Ruští novináři ale odhalili, že stejní lidé, jen v jiných „převlecích“, dělali Putinovi „křoví“ v minulosti už několikrát. Foto: screenshot, novoroční projev V. Putina, kremlin.ru

Až ho je člověku líto, jak osamocen klade věnce… a reálný svět se mu vzdaluje a vzdaluje…

Perimetr bezpečnosti se neustále zvětšuje. Ano, je silně paranoidní. Ale i když se tomu můžeme smát, to schéma, které vymyslel a které je pro nás šílené, funguje efektivně. Protože žije.

Má Putinova izolace počátek v covidové pandemii? Tehdy se izoloval od světa plného virů a nepřátel – a už mu to zůstalo?

Mnozí kremlologové tvrdí, že ano. V určitém ohledu se k tomu přikláním. Izolace během covidu ho velmi ovlivnila.

Putin se nyní často pohybuje po Rusku ve speciálním obrněném vlaku. Nechal položit dokonce tajně koleje k několika objektům, které využívá, včetně rezidencí. Projekt se na jeho pokyn začal realizovat už v roce 2015, od zahájení války ale Putin dává častěji přednost vlaku před letadlem, podobně jako severokorejská dynastie Kimů. Zdroj: dw, Twitter

Myslíte, že by bez covidu nebyla válka na Ukrajině?

Covid měl výrazný vliv na rozhodnutí Putina o rozpoutání války.

A nelituje?

Oj. Když se vůdci nacházejí u moci příliš dlouho, zpočátku své éry se více věnují domácí politice a až později se začnou intenzivněji zabývat zahraničím. Protože se chtějí nějak výrazně zapsat do historie…

… a k tomu musejí být světoví. I za cenu války…

Ano. A Vladimir Putin je u moci opravdu strašně dlouho. Velmi se zabývá tím, jaké místo v dějinách zujme.

Moskevští liberálové se už před válkou báli, že vymyslí nějakou šílenost, aby si ho navždy lidstvo pamatovalo. Moje fantazie ale stačila maximálně na to, že přenese hlavní město Ruska (zpět) do Petrohradu.

Ukázalo se, že jsem troškař. On nechce přenášet hlavní města, on chce obnovit impérium. Uvnitř sám sebe je přesvědčen, že má pravdu, že je v právu. Že Ukrajina musí být součástí Ruska a jeho mise je tento záměr prakticky završit.

Byl delší dobu „těhotný myšlenkou“ ovládnout Ukrajinu. On ji upřímně chápe jako součást ruské historie, jako pilíř ruských dějin. My novináři jsme nad tím v minulosti mávali rukou a nedocenili jsme, jak moc to myslí vážně. Teď už to víme.

Pokud by se mu skutečně, jak doufal, povedlo obsadit Kyjev během tří dnů, mnozí by mu dnes freneticky tleskali. A nakonec by se možná i Západ smířil se stavem věcí tak, jak je chce Putin?

Jsem přesvědčen, že smířil. Putin si myslel, že má dobrý plán. Soudil ze zkušenosti s Krymem. Tam udělal, co chtěl, a prošlo mu to. Proč to nezopakovat s Kyjevem.

Když jsem poslouchal své kontakty v tajných službách, bylo mi jasné, že neodhadli, nedocenili úroveň a význam ukrajinské společnosti. Ukrajinských občanů.

Možná i Západ Ukrajince podceňoval…

Určitě. Všichni jsme byli překvapeni, jak se drží. Jenže jsme nepochopili, nakolik se ukrajinská společnost po roce 2014 změnila.

Nejde ale o to, že jsem to netušil já, nebo Západ, ale že to absolutně podcenily ruské tajné služby. Má to jeden významný důvod – sovětské a ruské tajné služby vždycky podceňovaly společnost, občany, lidi.

Když budete pozorně poslouchat, co říká Putin, zjistíte, že jeho myšlení zůstává na úrovni 19. nebo dokonce 18. století. Pro něj lidé, společnost, v jejímž čele stojí, jsou absolutně nepodstatné. On uznává jako své partnery pouze lídry.

Takové společenské jevy jako revoluce, protest, povstání, ale i volby, díky kterým se ve vysokých funkcích střídají lídři, vůbec nechápe. Neuznává roli občanské společnosti – a není v Rusku sám. Je to věčný ruský problém. Lidé nejsou podstatní. Jak začnou něco požadovat, už se mluví o spiknutí.

Andrej Soldatov (1975) je ruský novinář a spisovatel, šéfredaktor serveru Agentura.ru, autor mnoha statí a knih o ruských tajných službách.

Andrej Soldatov, ruský novinář, expert na tajné služby. Foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
  • Jeho otec Alexej Soldatov je pokládán za otce runetu – ruské odnože internetu; v roce 1990 vytvořil v Institutu atomové energie I. V. Kurčatova v tehdejším SSSR první vědeckou platformu s přístupem na internet.
  • Andrej se také věnuje tématu využívání internetu tajnými službami. Jeho kniha o tomto problému The Red Web: The Struggle Between Russia’s Digital Dictators and the New Online Revolutionaries se stala bestsellerem.
  • V roce 2002 byl v Rusku trestně stíhán pro podezření z prozrazení státního tajemství v souvislosti se zásahem tajných služeb proti teroristům, kteří drželi rukojmí v moskevském Divadelním centru na Dubrovce. K soudu se kauza nedostala.
  • 6. června 2022 bylo v Rusku po Andrejovi Soldatovovi vyhlášeno pátrání. Jeho účty v ruských bankách byly zablokovány. V současnosti žije v zahraničí.

Ještě nikdy nebylo pro novináře tak obtížné zjistit, co se děje za zdmi Kremlu, za okny Lubjanky (sídlo ruské tajné služby FSB), na poradách generálního štábu ruské armády. Vy jste jedním z nejrespektovanějších ruských investigativních novinářů. Tušíte alespoň, kdo dnes řídí Rusko, kdo se s kým radí, kdo má vliv na rozhodnutí prezidenta Putina a jaké vztahy mají mezi sebou ozbrojené složky? Nebo obor kremlologie zanikl?

Je to teď strašně složité. Protože okruh lidí, se kterými Vladimir Putin udržuje kontakt, je velice malý. Já sleduji, co se děje v řadách ruských tajných služeb. Z toho, co zjistím, usuzuji, jaké politické procesy v zemi probíhají.

Je mi opravdu líto mých kolegů, kteří mají analyzovat dění kolem Putina, protože i od svých zdrojů vím, jak je teď všechno zavřené, utajované, jak je složité pochopit, co se tam u nich děje.

Vede to k tomu, že mnozí analytici hádají z kávové sedliny. Nebo se spíš vracíme do sovětských dob, kdy se pohyby ve vyšších patrech politiky vyvozovaly z toho, kdo vedle koho stojí na ochozu mauzolea V. I. Lenina při vojenských přehlídkách .

Loňské oslavy vítězství ve Velké vlastenecké válce si musel ruský prezident Putin prožít bez zahraničních hostí. Sám, se svými veterány a ideovými souputníky. Foto: Kremlin.ru

Říkáte, že kremlologové to mají těžší než vy, znalec tajných služeb. Ale nejsou ty s Putinem provázány tak, že jde vlastně o jedno tělo, jednu duši?

Putinovi nejbližší spolupracovníci jsou skutečně lidé z tajných služeb. Jako hlava Bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, Bortnikov (generál Alexandr Bortnikov, ředitel Federální služby bezpečnosti, pozn. red.), Naryškin (Sergej Naryškin, ředitel Služby zahraniční rozvědky, pozn. red.). To jsou lidé, kteří jsou přítomni na těch nejdůležitějších jednáních, sedí v Bezpečnostní radě státu…

… nejvyšším a dnes nejdůležitějším kolektivním poradním orgánu Ruska…

Ano, akorát bych ho nenazval poradním, protože Vladimir Putin není týmový hráč. Ale je to dnes hlavní orgán, v rámci kterého se přijímají řešení. Nutno ovšem zdůraznit, že Bezpečnostní rada státu je de facto součástí prezidentské administrativy.

Je hodně věcí, které po 24. únoru nemohu pochopit. Jedna z nich je, proč jsou stále po boku Putina vrcholní představitelé tajných služeb, kteří ho přece museli zklamat, kteří mu sdělili špatné informace, kteří ho přesvědčovali, že do Kyjeva pojede mávat ruskou vlajkou nadšeným davům za týden po invazi. A teď má Putin na krku vleklou válku, kterou si patrně nepřál. Proč je nevyhodil?

To má několik příčin. První spočívá v Putinově historickém traumatu. Od 90. let naprosto stoprocentně věří, že Sovětský svaz se rozpadl kvůli tomu, že dovolil lidem kritizovat moc.

A 90. léta vnímá jako strašlivé období, kdy lidé směli otevřeně hanobit nejvyšší politiky. Dokonce si dovolovali i na tajné služby. Veřejné mínění tlačilo na reformy tajných služeb, do té doby všemocných, a to je podle Putina strašně samozřejmě oslabilo, což byla z jeho pohledu tragédie. Proto od prvního dne, kdy přišel jako prezident do Kremlu, dával jednoznačně najevo, že veřejné kritice tajných služeb je konec. On to nedovolí. Naopak, tajné služby je nutné opět postavit na nohy, posílit.

Přes dvacet let tak Putin činil – posiloval tajné služby. Přesto byly dost neefektivní, ale nahlas se to nesmělo říkat. Pro Putina je totiž ze všeho nejdůležitější vnitropolitická stabilita země. Tu by podle něj kritika narušovala.

Za celou dobu, co sleduji Vladimira Putina a tajné služby, se stalo jen jednou, že veřejně vyhodil generála FSB. Několik vysokých důstojníků vyhodil neveřejně, tohoto jednoho jediného veřejně.

A vám se zdá, že ruská vnitropolitická scéna je teď stabilní?

To se mi nezdá, tak to je. Vy narážíte na to, že válka začala pro ruské tajné služby hodně špatně. Ano, máte pravdu, určitě se neukázaly jako superkompetentní, schopné, efektivní. Přesto je situace uvnitř Ruska pro Putina dostatečně stabilní. Takže není důvod dělat nějaké veřejné čistky.

Dokonce si svou funkci udržel i Sergej Naryškin, který si těsně před invazí prožil velké ponížení Putinem před zraky celého světa.

Dva dny před invazí, 22. února 2022, prezident Putin veřejně zesměšnil a ponížil svého šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina, který během jednání Bezpečnostní rady státu koktal a nedokázal odpovědět na otázku, zda souhlasí s uznáním nezávislosti Luhanské a Doněcké oblasti. I ten, kdo neovládá ruštinu, snadno pochopí, jak nemístné a opovrhující chování hlavy vůči hlavě jedné z nejmocnějších tajných služeb bylo. Naryškin je dodnes ve své funkci. Putinovi nejde o to, aby byly na vysokých postech samostatné a schopné figury, chce tam mít lidi oddané, loajální a naprosto závislé na Kremlu, lidi, kteří se ho bojí tak jako Naryškin. Zdroj: ok, YouTube

Nemá snad Putin žádné kádrové rezervy, aby vyměnil neschopné šéfy tajných služeb za nové, svěží, moderní…?

Přes všechny výhrady tajné služby, tak jak dnes fungují, jsou jeho nejlepším instrumentem. Nejlepším nástrojem k ovládání země. Měnit cokoliv nebo dokonce vytvářet nový instrument, to rozhodně nechce. Je to příliš riskantní. Říká si, že takto je má jisté, pod kontrolou, tak je bude využívat, jak to jde.

I když na začátku války tajné služby de facto selhaly?

Putin na začátku války skutečně zuřil. Moc, moc se zlobil. Nějaké čistky ve FSB dokonce zahájil. Pak ale přestal veřejně trestat lidi z tajných služeb. On to prostě nedělá. Smiřte se s tím.

Dokonce i na podzim, když se ruské armádě krutě nedařilo a mnozí v jeho okolí říkali, že musí vyhnat několik generálů z armády, tak to neudělal. Je přesvědčen, že jakákoliv veřejná kritika mocenské struktury ohrožuje stabilitu uvnitř země.

„Dva týdny po zahájení války zaútočil Vladimir Putin v neočekávaném směru a zahájil represe proti svému milovanému resortu – FSB. Podle našich informací se týkaly Pátého oddělení (Služba operativních informací a mezinárodních vztahů). Vedení této sekce bylo posláno do domácího vězení. V rámci tohoto oddělení funguje nechvalně známý DOI – Department operativní informace, který je ve skutečnosti zahraniční rozvědkou FSB. FSB získala právo provádět operace v zahraničí koncem 90. let, když byl Putin ředitelem této tajné služby,“ napsal Soldatov v březnu 2022.

A tvrdí, že Ukrajina zaujímala ústřední místo v zorném poli Pátého oddělení, které zodpovídalo za informování hlavy státu o politické situaci u sousedů, a to i těsně před invazí.

„Po dvou týdnech války Putinovi konečně došlo, že ho prostě uvedli v omyl. Pátá služba se bála šéfa rozčílit, a tak ho zásobovala tím, co chtěl slyšet.“

Takže jeho představa stability je především absence jakékoliv opozice, jakýchkoliv kritiků režimu. A že mu statisíce lidí utíkají ze země, to nevadí?

To nevadí. Rusko je dnes sice policejní stát, ale naprosto stabilní policejní stát. Dokonce to, že někteří lidé odjíždějí z Ruska, zmenšuje tlak uvnitř země. Takže to je dobře.

V Rusku už ani nezbyl nikdo, na kom by se mohly tajné služby vyřádit. Žádná činu schopná opozice…

Ruská opozice se na začátku konfliktu ukázala bohužel jako…

Impotentní?

No, počkejte. Já bych ji zase takhle nedegradoval. Měla to těžké. Vždyť v tu chvíli byli už prakticky všichni schopní lídři ve vězení. Ani v emigraci dnes nejsou lidé, kteří by mohli vést ruskou opozici.

Je to unikátní situace i na Rusko: Navalnyj, Jašin, Kara-Murza… To jsou lídři, kterým v Rusku alespoň někdo naslouchá. Jejich hlas něco znamená přinejmenším pro liberální, protiválečnou část společnosti. Ale protože jsou ve vězení, Putina neohrožují a situace uvnitř země je tak stabilní.

On si vzal velké ponaučení z toho, co potkalo nebo mohlo potkat jeho kolegu, soudruha Lukašenka. A zjistil, že čím tvrdší represe, tím stabilnější situace v zemi. Všichni jsme si před třemi lety mysleli, že když bude 80 procent obyvatel země proti Lukašenkovi, revoluce je nevyhnutelná. Ukázalo se, že jsme se mýlili. Stačilo zesílit represe a bylo po všem. Bělorusko je dnes stabilní. Putin jen kopíruje jeho zkušenost. Stupňuje represe, každý den, a to mu zajišťuje stabilní situaci v zemi.

Po prezidentských volbách v létě roku 2020, v nichž si zdrcující vítězství připsal, podle opozice a EU zfalšovaně, Alexandr Lukašenko, vypukly v celém Bělorusku občanské protesty. Foto: Iva Zímová

Dobře, v zemi je tedy stabilita. Ale nevládne napětí mezi jednotlivými silovými resorty? Vždyť Rusko má obrovské ztráty, nedaří se mu na frontě postupovat podle představ Kremlu. Nehádají se generálové s Prigožinovou soukromou armádou, kdo za to může?

Údajné spory uvnitř „siloviků“, které vidíme v médiích, se strašně přeceňují. Je v tom hodně divadelního umění.

Ve skutečnosti jsou Prigožin a jeho skupina vagnerovců stoprocentně závislí na ministerstvu obrany. Kde podle vás berou tanky? Letadla? Všechny ty zbraně? Jaká cvičiště asi využívají? To vše mají k dispozici od ministerstva obrany, přece.

Žádné soupeření neexistuje. Prigožin totiž nemá přímý přístup ke zdrojům. Nemá dostatek finančních prostředků, politicky není dost silný na samostatnou hru a ani organizačně by sám nezvládl válčit proti Ukrajině. Vše, co potřebuje, mu dává ministerstvo obrany a politicky je krytý Kremlem. On není žádný nezávislý hráč.

Putin na svém hřišti nestrpí žádné individuality?

Od roku 2016 se v ruských věznicích nachází celkem velký počet důstojníků FSB. I pár gubernátorů sedí v celách, jsou tam vysocí úředníci. Byly to adresné represe, které měly ukázat, že žádné samostatné akce elit nemají od této chvíle v Rusku místo. Že Putin už nedopustí sebemenší nezávislost elit, jako tomu bylo v 90. letech.

Oficiálně byli ale tito lidé obviněni z korupce…

Oficiálně ano, ale ve skutečnosti je korupce nikoliv součástí naší kultury, ale způsob existence ruského státu.

Je to něco jiného než korupce, se kterou se střetává Západ. Vy můžete fungovat bez korupce. Rusko ne. Rusko je na korupci založeno.

Když Putin nechával zavírat lidi jakoby za korupci, jeho cílem vůbec nebylo nad ní zvítězit. Ale vyděsit elitu a ještě pečlivěji ji kontrolovat. A to se mu povedlo skvěle.

Ideologicky byl tedy na válku připraven. Nikdo mu neodporoval…

Ano. Když začala válka, nebyl tu nikdo, kdo by se odvážil říct jiný názor, než zněl z Kremlu.

Z pohledu Putina je to skvělé. Nikoho ani ve snu nenapadne vytvářet nějaké skupiny, tajné spiklenecké partičky a zkoušet hrát nějakou jinou hru, než kterou režíruje Putin.

Všechno, ale absolutně všechno, co se ve státě šustne, musí odsouhlasit prezidentská administrativa. Ta je dnes jasnou analogií Ústředního výboru Komunistické strany. Dokonce i její zaměstnanci fyzicky sedí v budově, kde sídlil ÚV KSSS. A plní stejné funkce.

Sídlo prezidentské administrativy v Moskvě. Ve stejné budově byl do roku 1991 Ústřední výbor Komunistické strany SSSR. Foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Mnozí se domnívali, že útokem na Ukrajinu si Putin podepsal ortel. Vy tvrdíte, že je de facto neohrozitelný. Že se na tuto situaci dokonale připravil. Opravdu nikdo v Rusku nepochybuje o způsobilosti Putina řídit zemi? Nikdo se nesnaží vytvořit nějaké spiklenecké centrum a prezidenta zlikvidovat?

Ne. Od začátku jsem věděl, že tohle nenastane. Američané se mě také ptali: Bude u vás státní převrat? Říkal jsem: Samozřejmě, že nebude.

Jestliže puč neproběhl hned po invazi, tak teď už nic takového nečekejte. Lidé si na situaci zvykli. Už se naučili žít ve válečných podmínkách a klidně tak budou žít celé roky.

Nenajde se ani jeden generál, který vidí nesmyslnost té války?

Samozřejmě, že existují důstojníci, kteří jsou vedením války pobouřeni. Jenže jestli si na začátku války moje informační zdroje pokládaly rétorickou otázku „Proč Putin sakra tu válku začal?“, tak teď už se takhle nikdo nezeptá.

Zvykli si, že válka je. A tvrdí mi – ti samí lidé! –, že válka byla nezbytná. A že je třeba se naučit lépe a efektivněji válčit. Přemýšlejí nad taktickými úkoly. Nikoliv nad smyslem konfliktu a tím, jak válku ukončit, ale jak ji vyhrát.

Cíle, které Putin vytyčil na začátku války, se ale úplně změnily. Ani to nikoho nezaráží?

Oni mají velmi rozmazanou představu o tom, čeho vlastně chtějí nebo spíš mají dosáhnout. Válčí pro válku. Už se neptají na cíle ani co bude po tom, až válka skončí. Doufají, že dojde k nějakým velkým změnám na Ukrajině.

A ještě víc doufají, že Evropa přestane Ukrajinu podporovat. Unaví se, bude se starat o vlastní voliče, kteří jsou také unavení a otrávení… Však to znáte.

I v ČR někteří lidé požadují ukončení podpory Ukrajiny. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Politici i novináři ještě na jaře předpovídali, že se Rusko do roka vyčerpá. Že mu dojdou peníze, zdroje… Ale nedošly.

Mýlili jsme se. Říkali jsme, že hlavní bohatství Ruska je plyn a ropa. Jenže jsme zapomněli, že třetím obrovským zdrojem bohatství Ruska jsou neuvěřitelně levní lidé. Laciný lidský materiál. Mnohem lacinější, než máte vy v Evropě.

Počet padlých nemá zdaleka takový efekt, jako by měl u vás. Nic to v Rusku nevyvolá. Lidé jsou tam za babku.

Rusko je prostě velké a žije v něm hodně lidí a mnoho Rusů si říká, že smrt ve válce je tak nějak v řádu věcí. Dokonce pak zaplatí rodině i nějaké peníze jako kompenzaci za ztrátu jejího člena. To vše je společensky přijatelné.

Takže ztráty, byť obrovské, jsou v Rusku vnímány jako přípustné, legitimní. A to jsme nějak neodhadli ani my, ruští novináři.

Je vůbec možné vyhrát nebo prohrát tuto válku na frontě? V zákopech? Neodehraje se ta hlavní bitva třeba v Moskvě mezi „svými“?

Ano. Pouze zásadní strukturální změny v Rusku konflikt definitivně ukončí.

S velkým smutkem pozoruji, co se nyní děje s ukrajinskou armádou. Ukrajinci totiž doufají, že mohou s pomocí vojenské síly dosáhnout míru.

Nevěřím v čistě vojenské vítězství. Rusko má příliš velký potenciál. Dokonce ani kdyby Ukrajinci získali zpět Krym, nepovede to k míru. K tomu povedou pouze změny uvnitř Ruska.

Ale vždyť jste říkal, že stát je velmi stabilní, spiknutí se nechystá…

Rusko je taková temná země, ale někdy je schopna tvořit zázraky. Vzpomeňte si, jak se zjevil Gorbačov. Najednou tu byl.

Silné osobnosti Rusko má i dnes, jak jste ale říkal, jsou za ostnatým drátem. Jako třeba Navalnyj. Jaké s ním má Putin plány?

Navalnyj je velmi, velmi statečný člověk. A to, co s ním dělají, je strašné. Vidíme, že jako osobnost nám roste před očima.

Před deseti patnácti lety to nebyla tak významná a respektovaná figura, kterou je nyní. Pro Vladimira Putina je strašně otravným problémem. A proto na něm zkoušejí ty nejodpornější, opravdu nejodpornější kágébácké manýry – mučí ho takovými každodenními drobnostmi, vytrvale, dlouhodobě, pořád. Nedokážou ho zabít, tak ho mučí.

Je to odpudivá praxe z pozdních dob SSSR, kdy se takto podobně chovali k disidentům – prováděli jim každý den schválnosti, trestali je za úplné hlouposti, stále a pořád, až člověka zničili. Teď to praktikují na Navalném – každý týden vymyslí nějakou sviňárničku.

Nevyděsila vás zkušenost jedné z vůdčích osobností skupiny Bellingcat Christa Grozeva, který se při návratu do Vídně dozvěděl, že někdo usiluje o jeho život? Nepatříte mezi ohrožené i vy?

Nevím, co přesně se dozvěděl Grozev. Ale vím, že od začátku letošního roku se Kreml a jeho tajné služby začaly vážně zamýšlet nad tím, co budou dělat s politickou emigrací, s lidmi, kteří odjeli z Ruska a „škodí“. Zůstávají politicky aktivní. Ostatní je nezajímají. Ale novináři, aktivisté, politici, s těmi je potřeba nějak naložit.

Do této skupiny patří i Grozev. I když není ruský emigrant (je Bulhar, pozn. red.), jeho zjištění se dostávají k ruským čtenářům. Patří mezi hrozby.

A hrozby je třeba eliminovat. Proto se už během loňského roku ruské tajné služby stále více přikláněly k metodám, které používaly stalinské tajné služby.

Co tím máte na mysli?

Soustředily se na politickou emigraci. Chtěly ji eliminovat, likvidovat, to byl jeden z hlavních úkolů té doby.

Víme o velkém počtu vražd sovětských politických emigrantů, které zabili sovětští agenti v zahraničí. Takže se jen vracíme ke staré sovětské osvědčené tradici.

Dalo se to čekat. I ve veřejných vystoupeních i během soukromých rozhovorů, které vedu, jasně zní odkaz stalinských tajných služeb.

Dokonce otevřeně přiznávají, že na okupovaném území Ukrajiny se inspirují principy oddílů nechvalně proslulé Směrši (zkratka, v překladu Smrt špionům, pozn. red.). To byla speciální tajná služba vytvořená Stalinem, která působila především za 2. světové války v řadách Rudé armády. De facto vojenská kontrarozvědka. Používala výjimečně kruté metody.

Před útokem na Ukrajinu se ruské tajné služby nikdy neodvolávaly na Směrš. Až teď. Takže se nevracíme do sovětských 80. let, ale do 50. let minulého století. A to je velmi alarmující.

Jan Gagin, poradce vůdce donbaských povstalců Pušilina, navrhuje obnovit v Rusku kontrarozvědku Směrš.

V Praze je mnoho ruských novinářů, kteří utekli z Ruska. Mají mít strach z agentů ruských tajných služeb? Z nájemných vrahů?

Vy jste se velkého počtu ruských agentů zbavili po Vrběticích (kauza Vrbětice v Deníku N zde). Jenže je strašně těžké se zbavit všech. Ruské tajné služby jsou zkrátka nesmírně početné. To je jedna z hlavních charakteristik.

Kromě toho nám způsobuje problém i to, že SSSR měl dvě rozvědky a Putinovo Rusko má hned tři plus další instituce zabývající se výzvědnou činností. Největší aktivitu projevuje vojenská rozvědka.

Vrbětice jsou mimochodem důkaz toho, že už před válkou se ruská rozvědka chovala, jako by válka byla. Tím spíš teď lidé z rozvědky pokládají za legitimní provádět krajně agresivní speciální operace.

Výbuch ve Vrběticích. Foto: Policie ČR

Měla by se na takto agresivní útoky ze strany tajných služeb připravit i ruská politická emigrace? Vlastně se to týká i vás…

Vzhledem k tomu, co jsem vám právě řekl, je asi jasné, že nic dobrého nečekám.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Vladimir Putin

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější