Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidstvo čeká skvělá budoucnost

Existenční katastrofa je extrémně nepravděpodobná. Foto: AdobeStock
Existenční katastrofa je extrémně nepravděpodobná. Foto: AdobeStock

„Celosvětové výdaje na řešení rizik, jež ohrožují samotnou existenci lidstva, je těžké spočítat. S jistotou však můžeme říci, že lidstvo utratí ročně více za zmrzlinu než za to, abychom zajistili, že technologie, které jsme sami vyvinuli, nás jednou nezničí,“ tvrdí ve své nové knize oxfordský filozof Toby Ord. Přitom však toho nemusíme – alespoň pro začátek – dělat mnoho, aby se lidstvo jako kolektivní aktér chovalo moudřeji a abychom nevyhynuli.

I když věda – a to zvláště kvantová fyzika – dokázala přinést fundamentální pochyby ohledně univerzálního času objektivně plynoucího ve stabilním rytmu, pro jeho vnímání v našich životech to má pramalý význam. Teror náramkových hodinek s vteřinovou ručičkou neúprosně postupující stále kupředu a soustavný pocit, že „nestíháme“, patří k důvěrně známému existenciálnímu pocitu drtivé většiny z nás. Naše životy se nám sice mnohdy zdají být krátké, při pohledu na dějiny lidstva se ale patrně budeme jen těžko zbavovat dojmu starobylosti. To však rozhodně neplatí pro Tobyho Orda.

Autor mimořádně zajímavé knihy nazvané Nad propastí se přitom časem vůbec nezabývá. Ord je filozof, původem z Austrálie, který zakotvil na Oxfordské univerzitě, kde se dlouhodobě věnuje morální filozofii. Pro porozumění této knize věnující se existenčním rizikům, jimž lidstvo čelí dnes a bude čelit i v budoucnosti, je přesto právě interpretace času v dějinách lidstva klíčová.

Dějepisectví již snad dostatečně ukázalo, kterak se proměňovalo vnímání času. Naše hledění vstříc budoucnosti a očekávání, že příští rok by mělo být o něco lépe než letos (v čemž se utvrzujeme pečlivým zkoumáním meziročního vývoje HDP na hlavu), patrně nejsou nějakou přirozenou mentální výbavou člověka. Zevšeobecnění víry v pokrok přišlo teprve s moderní civilizací, tedy ne dříve než v 18. století. Pro dobu starší je charakteristické – a to nikoli jen pro Evropany –, že lidské kultury vnímaly dějiny regresivně – jako sestup od zlatého věku v dávných dobách přes věk stříbrný až k nevábné současnosti.

Přesto však i dnes platí, abychom parafrázovali téměř sto let starý výrok francouzského básníka a esejisty Paula Valéryho, že budoucnost už

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura faktu

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější