Bojuje za ženská práva v Afghánistánu: Všechno se zhroutilo. Mají jen být doma a rodit děti
Chalída Háfizi celý život bojuje za práva žen. V Afghánistánu dělala projektovou manažerku v organizaci, která podporovala ženy na cestě k jejich svobodě. Po tom, co se moci chopilo hnutí Tálibán, se rozhodla utéct do Evropy a bojovat za práva žen odsud. „Jako ženě je mi z celé situace smutno. Tálibánským mužům nezáleží na vývoji země. A už vůbec ne na právech žen,“ říká Chalída Háfizi.
Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- Čím si Chalída Háfizi prošla, když se radikální hnutí Tálibán chopilo moci.
- Jak vypadal její útěk do Německa.
- Jak se po ovládnutí země Tálibánem změnil život žen v Afghánistánu.
- Proč se Afghánky nebojují za svou svobodu stejným způsobem jako ženy v Íránu.
Jak jste se cítila, když vaši zemi ovládl Tálibán?
Jako ženě je mi z celé situace smutno. Tálibánským mužům nezáleží na vývoji země. A už vůbec ne na právech žen. Podle nich má žena zůstat doma a starat se o děti, proto se ženy ani nemají vzdělávat nebo pracovat mimo domov. Jako pro člověka, který celý život bojoval za práva žen, je to pro mě celé opravdu náročné.
15. srpna 2021 se hnutí Tálibán podařilo zmocnit se Kábulu, hlavního města Afghánistánu, a obsadit prezidentský palác. Posléze Tálibán změnil jméno státního zřízení na Islámský emirát Afghánistán. Přestože hnutí ženám slíbilo větší práva, než měly v 90. letech, kdy Tálibán na území vládl, omezování jejich práv stále pokračuje.
Můžete popsat, jak z vaší zkušenosti vypadal 15. srpen 2021 v Afghánistánu? Jak lidé na tuto převratnou změnu reagovali a co jste v té době dělala vy?
Ten den začal jako každý jiný. Ráno jsem šla do své kanceláře, ale hned po příchodu do práce jsem cítila, že je něco špatně. Kolegové byli nervózní a ve tvářích se jim odrážel strach. Až po chvíli mi jedna kolegyně řekla, co se stalo. Cestou do práce přitom všechno vypadalo normálně. Moje šéfová na to reagovala slovy: „Odteď není normální už vůbec nic.“
Po chvíli mi volal manžel, vojenský pilot, abych se rychle vrátila domů. Řídila jsem program Self Help Group, který podporoval ženy v politických a socioekonomických směrech. Ten program byl velmi úspěšný, a proto jsme se báli o naši bezpečnost.
Když jsem z kanceláře odešla, změna ve společnosti byla patrná na první pohled. Někteří lidé utíkali, křičeli, ženy
