„Čelí podezření z nevhodného zacházení, ale nedělejme z nich jen hříšníky.“ Dvojrozhovor o kauze Fakulty humanitních studií
Univerzita Karlova od ledna prošetřuje několik podnětů týkajících se údajného sexuálního obtěžování studentek oboru Orální historie na Fakultě humanitních studií. Ta už dočasně stáhla z výuky dva pedagogy. Jde o první podobný případ, který se dostal na stůl nové univerzitní ombudsmance Kateřině Šámalové, která k jeho šetření přizvala speciální poradní komisi i děkanku fakulty Marii Pětovou. V rozhovoru s Deníkem N obě ženy popisují, jak univerzita v případu postupuje, s jakými svědectvími pracuje i jaké kroky již učinila.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Jak a kdy se podnět k ombudsmance dostal.
- V čem je podle výpovědí chování vyučujících problematické.
- Jaké kroky škola již učinila a co lze očekávat dál.
- Kdy bude známý výsledek šetření poradní komise.
- Proč univerzita postupuje v součinnosti s Akademií věd ČR.
- Jak ombudsmanka a děkanka obecně nahlíží na vztahy mezi vyučujícími a studujícími.
- I to, jak velký problém představují ve svědectvích výjezdní kurzy pořádané oběma vyučujícími a konzumace alkoholu se studujícími.
Paní ombudsmanko, jen pár dní poté, co jste v lednu nastoupila do funkce, se vám dostal na stůl případ z Fakulty humanitních studií. Jak první stížnost v obecné rovině vypadala a jak jste postupovala?
Kateřina Šámalová: Podnět byl avizován už od konce roku, takže jsem věděla, že 4. ledna se uskuteční setkání se studentkami. Netušila jsem, o jaký podnět, o jaké studentky a fakultu půjde. Sešly jsme se se dvěma kolegyněmi a zprostředkovatelkou, která studentky zastupuje, a vyslechla jsem, co je předmětem jejich podnětu.
Den nebo dva předem jsme dostali písemné materiály – svědectví klíčových studentek. Už jsme se tedy doptávali na konkrétní věci a nemuseli jsme rozebírat obrysy situací, do kterých se dostaly.
V úřadu ombudsmana máme pravidlo, že právě podavatel nebo podavatelka si říká, co chce, aby bylo v dané situaci provedeno. Hodně jsme se tedy doptávali na to, jakým způsobem si kolegyně přejí případ řešit, jakkoliv bylo zjevné, že žádají o zásadnější intervenci, protože vnímaly ohrožení pro sebe, své kolegyně a kolegy a také pro fakultu a univerzitu.
Dohodli jsme se na postupu i informování, sběru dalších svědectví, informování děkanky. Na základě toho se mlýnská kola rozpohybovala a do týdne jsme se setkaly s paní děkankou.
Marie Pětová: Využila jsem první termín, který se nabízel.
KŠ: Ve středu jsme se setkaly se studentkami a další čtvrtek hned s paní děkankou. Mezi tím jsme modelovali intervence a nástroje, které budeme k řešení situace používat – což je poradní komise, o kterou jsem požádala rektorku. Mé žádosti okamžitě vyhověla a komisi jmenovala.
Co bylo tedy obsahem podnětu? Jak byste to sama pojmenovala?
KŠ: Je tam celá řada úrovní a forem nevhodného zacházení ze strany pedagogů – to se objevuje ve svědectvích. Není to nic, co bychom shledali jako výsledek činnosti poradní komise. Ráda bych, aby se to nyní zásadně odlišovalo.
Předmětem svědectví byly opakované sexistické narážky, opakované návrhy k sexuálním
