Nepřestal idealisticky věřit v komunismus. A právě proto jako jediný nepodepsal v Moskvě souhlas se sovětskou okupací
Seriál Přepište dějiny: Pětasedmdesát let staré události února 1948 bývají většinou vyprávěny skrze osudy dvou hlavních protagonistů – Klementa Gottwalda a Edvarda Beneše. Kolem tehdejší vládní krize se ale pohybovalo samozřejmě mnohem více hráčů a některé z nich pak toto jejich angažmá při nastolení komunistické diktatury dohánělo po mnoho následujících let. A vlastně dodnes zůstává kaňkou na jejich jinak úctyhodných osudech. Typickou ukázkou takového muže února 1948 je tehdejší zástupce velitele Lidových milicí a pozdější komunistický reformní politik František Kriegel.
Když se v posledních letech objevovalo Krieglovo jméno ve veřejném prostoru, vždy to bylo téměř výlučně ve spojení s jeho postojem v Moskvě po srpnové okupaci v roce 1968, kdy jako jediný odmítl podepsat Moskevský protokol. Považoval jej za diktát, a nikoli za dohodu dvou partnerů. Vždy se ale u takového připomínání ozvou hlasy – a co Kriegel v únoru 1948 a jeho role v Lidových milicích? Vždyť kdyby nebylo lidí jako František Kriegel v únoru 1948, nepotřebovali bychom lidi jako František Kriegel v srpnu 1968, říká se.
Je tu ale jedno úskalí; ta myšlenka předpokládá, že
