Potlesk nebral konce, Philip Glass byl nadšený, říká ředitelka brněnské filharmonie po vystoupení ve slavné Carnegie Hall
Před čtyřmi lety se ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová rozhodla, že svůj orchestr dostane do Ameriky. A rovnou do nejslavnějšího sálu, newyorské Carnegie Hall. Když minulý týden sledovala nekončící ovace, splnil se jí sen. „O Česku se tu mluví v superlativech,“ vyprávěla druhý den pyšně.
Co se v rozhovoru dočtete:
- Jak dlouho trval potlesk newyorského publika brněnské filharmonii
- Proč byla unikátní přítomnost skladatele Philipa Glasse
- Co ředitelku Kučerovou překvapilo na chodbách Carnegie Hall
- A jak se Američané chovají k českým hudebníkům
Jaké to bylo, stát na pódiu Carnegie Hall a sledovat, jak vám lidé nechtějí přestat tleskat?
Byl to totální sen. Jak já, tak hudebníci z orchestru si doteď nejsme jistí, jestli jsme to fakt zažili, nebo se nám to jen zdálo. Ale vážně, dostat se do Carnegie Hall je ohromné.
S čím jste v New Yorku vystoupili?
Chtěli jsme představit program, který není jen prvoplánový, a dali jsme si záležet, abychom to dobře vymysleli. Chtěli jsme přivézt naše moravské autory Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka, což v New Yorku není vůbec běžný repertoár. A jako pozdravení newyorskému publiku jsme přivezli 12. symfonii newyorského skladatele Philipa Glasse. To bylo vůbec poprvé, ta skladba měla v New Yorku premiéru.
Je to výjimečné?
To víte, že je. Ve světě klasické hudby je to tak trochu
