Deník N

Ukrajinská mise Černý tulipán: ideální výsledek je zachráněná mrtvola, kříž se jménem a matka nad hrobem

Alexej Jukov z ukrajinského Slavjanska hledá nepohřbené padlé už celá desetiletí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Alexej Jukov z ukrajinského Slavjanska hledá nepohřbené padlé už celá desetiletí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Přesně před pěti lety, 12. dubna 2014, začala pro Alexeje Jukova nová životní etapa. Ani ne proto, že jeho město Slavjansk ten den obsadil se svými kumpány slavný ruský velitel separatistů Igor Strelkov a na úředních budovách vyměnili vlajky ukrajinské za ruské. Ale proto, že mu přibylo práce. Alexej totiž celý život vrací neznámým vojákům jejich jména.

„Příběh, který vám budu vyprávět, vypovídá o téhle naší válce víc než čísla o mrtvých a zraněných.

Stal se v Luhanské oblasti na východní Ukrajině v roce 2014. Na okraji jedné obce žila žena se dvěma dětmi. Bez manžela. Upil se k smrti ještě před válkou. Když do vesnice přišli separatisti doprovázení ruskými tanky, jeden z mladíků se ubytoval u ní. Krmila ho, on jí pomáhal sekat dřevo, nosil jídlo, které někde sehnal, hrál si s dětmi a tak si tam žili. Klukovi bylo 19.

Jednoho dne zaútočila ukrajinská armáda a k domku dopadl dělostřelecký granát. Chlapec byl na místě mrtvý. Šel zrovna na zahradu. Ležel tam dva týdny. Pochutnali si na něm ježci i psi. Žena si do vymlácených oken dala igelit a dětem řekla, ať k mrtvole nechodí.

Přijeli jsme tam měsíc po útoku. Šel jsem za ní a poprosil, aby mi ukázala místo s ostatky. ‚Už tam nic nezbylo. Ať to zůstane, jak to je.‘ Nakonec jsem se na dvůr přece jen probojoval. Neochotně mě poslala ke kupě hnoje, na jejímž vrcholu ležel zmuchlaný igelit. Ten, co jí zbyl z oken. Když jí už moc smrděl, vzala hrábě, roztrhané tělo nahrnula na igelit, zabalila, svázala a odtáhla na hnůj. ‚A co jsem měla dělat? Pro mě to byl cizí člověk a ještě Rusák nějakej…‘

Koukám na ni a říkám si, týdny jsi s ním žila, krmila ho, on ti pomáhal a s tvými dětmi si hrál… a ty ho vyhodíš na smetiště.“

Falešné hroby hrdinů jsou prázdné

Alexej Jukov vypadá jako voják, ale zbraň do ruky zásadně nebere. Pracuje s jinými nástroji – detektorem kovů a sondou, která má na konci háček, do nějž se při troše štěstí zachytí kousek oděvu, kůže či svalu. Je velitelem pátrací skupiny Černý tulipán a ve východoukrajinském Slavjansku ho zná prakticky každý. Nikdo ale netouží po tom, aby musel

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Krize mezi Ruskem a Ukrajinou

Ukrajina

V tomto okamžiku nejčtenější