Západ už pochopil, jak pomoci Ukrajině zvítězit. Ale může se ocitnout v pasti
Rok po začátku plošné ruské agrese proti Ukrajině se může zdát, že válka uvázla na mrtvém bodě a v Donbasu se zhmotnil pověstný prvoválečný „mlýnek na maso“. To je ale současná optika; dynamika konfliktu se už několikrát změnila a patrně ještě měnit bude. Rok od začátku války jsou všechny scénáře otevřené. I ten s ukrajinským vítězstvím.
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Český analytik Jan Ludvík nedávno na Twitteru poznamenal: „Krátké války se vyhrávají na frontě, dlouhé v továrnách.“
Války lze dělit podle řady kritérií. Jedno je, zda je rozhodne prostá počáteční vojenská síla obou stran, nebo přejdou do opotřebovávací podoby, kde jsou ztráty obou stran tak velké, že rozhoduje, kdo je dokáže lépe nahrazovat.
Když se budeme bavit jen o konvenčních konfliktech, příkladem války, kdy se ekonomika vítěze ani nezadýchala, může být ruská invaze do Gruzie v létě 2008 nebo třeba obě spojenecké invaze do Iráku. Opotřebovávací byla třeba irácko-íránská válka v 80. letech minulého století, ale koneckonců i druhá světová válka. A už i současná ukrajinská válka za nezávislost.
Už jen to, že pro tyto války lidé vymysleli termín „opotřebovávací“, zvýrazňuje mechanický, až účetní pohled na protahované masové zabíjení a utrpení. Mívají sklon trvat, než se vyčerpá ekonomika jedné z válčících stran. A když utichnou výstřely, zadluženost účastníků a nedostatek zdrojů mohou být zdrojem další nestability.
Jedna z klíčových otázek proto nyní zní: může Ukrajina válku proti Rusku vůbec vyhrát tak, že by osvobodila všechna svá okupovaná území včetně Krymu a Donbasu?
Pomiňme pro tuto úvahu scénáře z říše černých labutí, například možnost převratu v Rusku a stažení ruských vojsk. Otázka pak zní trochu jinak – zda ukrajinské výkony na bitevním poli a intenzita západní podpory ukrajinské vítězství umožňují.
„Klíčové je dodávat Ukrajině zbraně a zároveň být schopný je vyrábět ve válečném, a nikoliv mírovém modu. Je dobře, že minimálně v oblasti munice si tohle už Západ začíná uvědomovat. Stejné navýšení pak bude třeba i v oblasti celých zbraňových systémů,“ doplnil Jan Ludvík ve výše odkazovaném vláknu.
Potvrdil to následně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg na Mnichovské bezpečnostní konferenci. „Válka na Ukrajině se stává víc a víc nákladnou opotřebovávací válkou a opotřebovávací válka je soubojem logistik,“ řekl.
Výroba svobody
V médiích se nyní už někdy mluví o „válečné ekonomice“, což zní poměrně militantně a příznivci Ruska to občas vydávají za důkaz válkychtivosti zemí, které podporují Ukrajinu.
Reálně to je
