Hamlet, Raskolnikov, Babiš, Pavel… a náš problém s autenticitou
Komentář Ondřeje Štindla: Andrej Babiš působil v kampani autentičtěji než Petr Pavel. Slova mediálního vědce Jana Jiráka v tomto smyslu vzbudila značné pohoršení. Problematickým se ale spíš stává samo slovo autenticita a způsob, jímž se ve veřejné debatě užívá. Soudobá kultura autenticitu zároveň vzývá i hlídá. Pojem autenticita ztrácí smysl.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
U Andreje Babiše je rozpoznatelná „vysoká míra autenticity, ať už ji budeme hodnotit jakkoliv“, zatímco Petr Pavel „nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa. Je to čistě marketingový konstrukt“. Nejenom tato slova dlouholetého profesora mediálních studií a známého publicisty Jana Jiráka v rozhovoru pro Týdeník Echo vzbudila množství odmítavých a místy dost podrážděných reakcí. V textu došlo i na „psychózu“, jíž měla propadnout část Pavlových stoupenců, a na údajnou zaujatost médií v jeho prospěch.
Také považuji některá Jirákova tvrzení za hodna polemiky nebo za udivující (třeba to, v němž naznačuje, že za vystoupením Petra Pavla v pořadu Všechnopárty na podzim 2021 byla nějaká vyšší hra). Na sociálními sítěmi amplifikovaném pozdvižení ale nakonec nejsou nejzajímavější ani Petr Pavel, ani Andrej Babiš, ani úloha marketingu v předvolebních kampaních – o tom všem už bylo napsáno dost, možná až moc. Ale to, jak ilustruje
