Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Žijeme v počítačové simulaci? Otázka, která může být vstupní branou filozofie

David J. Chalmers. Foto: Herbert Erwin, Wikimedia Commons, CC-BY-SA 3.0
David J. Chalmers. Foto: Herbert Erwin, Wikimedia Commons, CC-BY-SA 3.0

Problém existence vnějšího světa je otázkou, která odedávna leží v hlavě nejenom filozofům, ale někdy napadá snad každého člověka, a tím si neustále nachází různé cesty i do populární kultury. Jak si můžeme být jisti, že svět, tak jak ho vnímáme kolem sebe, skutečně existuje?

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Víme přece, že když se nám v noci něco zdá, jsme také přesvědčeni o existenci toho, co nás ve snu obklopuje, a když se probudíme, vidíme, že to skutečné nebylo – jak tedy můžeme vědět, že i teď nejsme v nějakém snu a svět kolem nás není jen pouhou iluzí? Mistr Čuang na to již čtyři století před naším letopočtem narazil v následující podobě:

Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!
(překlad Oldřicha Krále)

Dalším krokem může být podezření, že iluze vnějšího světa je výsledkem něčího zlovolného působení. Descartes ve svých Meditacích píše:

Nebudu tedy předpokládat, že existuje nejlepší Bůh, zdroj pravdy, ale jakýsi zlotřilý démon, nesmírně mocný a lstivý, který vynaložil všechnu svou píli, aby mne mýlil, a budu mít za to, že nebesa, vzduch, země, barvy, tvary, zvuky a vůbec vše vnější není ničím než mámením snících, jehož pomocí nastražil léčky mé důvěřivosti.
(překlad Petr Glombíček a Tomáš Marvan)

V modernější podobě najdeme podobnou úvahu u Hilary Putnama:

Představme si, že lidská bytost (můžete si představovat, že jste to vy sám) prodělala operaci, kterou provedl nějaký zlý vědec. Mozek toho člověka (váš mozek) byl odstraněn z těla a umístěn do kádě s živinami, které ho drží naživu. Jeho nervová zakončení byla připojena k supervědeckému počítači, který způsobuje, že osoba, jejíž mozek to je, má iluzi, že vše je dokonale normální. Zdá se, že jsou tu osoby, předměty, obloha atd.; ale ve skutečnosti vše, co tato osoba (vy) zakouší, je výsledem elektronických impulzů putujících z počítače do těch nervových zakončení.
(překlad autor)

Nejnázornější předvedení takového scénáře známe z populárního filmu Matrix

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější