Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Běžte se projít. Nikdo jiný kromě lidí to nedokáže

Jak je možné, že i bezhlavé kuře může ještě chvilku pobíhat? V čem všem je pro nás chůze zdravá a prospěšná? Jak bychom v její prospěch měli lépe uzpůsobit naše města? I na to zevrubně odpovídá nová kniha o chůzi, hlavně té lidské.

Neurovědec Shane O’Mara v knize Proč chodíme vysvětluje evoluční kořeny chůze i pohybu jako takového; mimo jiné tvrdí, že i mozek se původně vyvinul kvůli pohybu. Při popisu mechanismu lidské chůze se O’Mara dostává i k tvrzení, že trvalá vzpřímená chůze na obou nohou je výlučným znakem člověka: kupříkladu šimpanzi při chůzi zapojují i ruce; ptáci se zase nepohybují se vzpřímenou páteří; medvědi chodí po dvou jen občas, nikoli trvale.

S O’Marovým hodnocením v zásadě souhlasí i český biolog Jaroslav Petr, který ale dodává, že dnes se vzpřímeně po dvou pohybují ještě klokani, kteří ovšem skáčou sounož. Nicméně v minulosti existoval druh tzv. krátkohlavých klokanů, kteří se objevili v Austrálii už před dvanácti miliony lety. Někteří dorůstali výšky přes dva metry a hmotnosti přes dvě stě kilogramů. Z jejich anatomie je zřejmé, že na rozdíl od dnešních klokanů skákat nemohli. Jejich kostra by takovou zátěž neunesla. Detailnější pohled na vnitřní strukturu kostí svědčí ve prospěch zátěže, jaká je typická pro chůzi podobnou té naší. Tyto majestátní příbuzné dnešních klokanů nakonec vyhubili pravěcí lidé.

Dnes jsme tedy se svým typem chůze jediní. Podle O’Mary jde o zdánlivě jednoduchý akt, ale roboti se ho doposud nenaučili napodobit stejně ladně jako lidé. Je to totiž výsledek

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura faktu

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější