Rekordman, který byl trochu k smíchu. Pět let s ministrem dopravy Danem Ťokem
Dan Ťok měl být špičkovým manažerem, který v barvách hnutí ANO ukáže, jak vypadá efektivní státní správa. Přesně takovým, jaké Andrej Babiš sliboval, když mluvil o tom, že chce stát řídit jako firmu.
Když v prosinci 2014 vystřídal Antonína Prachaře, měl nastartováno dobře. Přišel z pozice ředitele stavební firmy Skanska, a navíc v roli muže, který jako jeden z prvních viditelných vrcholných představitelů byznysu podpořil politické ambice Andreje Babiše. Do hnutí ANO sice nikdy nevstoupil, od samotného vzniku ho ale podporoval. Babiš ho i proto do politiky několikrát lákal. Ťok mohl být, čím chtěl. Nakonec ale kývl až na funkci ministra.
„Utíká nám spousta příležitostí, pokud nebude takto důležitý státní úřad fungovat,“ prohlašoval energicky a nešetřil konkrétními plány na výstavbu železnic, dálnic či modernizaci dálnice D1.
„Chci, aby se firmy, které budou tuto dálnici soutěžit, zavázaly k tomu, že tam budou pracovat sedm dnů v týdnu, 24 hodin, kromě technologických přestávek, a abychom byli schopni například opravu jednoho úseku zkrátit ze dvou let na jeden rok, na jednu stavební sezonu,“ tvrdil v den svého nástupu na obrazovce ČT.
Jenže velkolepé sliby i nastavené úkoly začaly postupně brát zasvé a Dan Ťok se stával terčem posměchu opozice i médií. Veřejnost se smála jeho neschopnosti stavět dálnice, budovat vysokorychlostní železnice nebo rychle vybrat nového provozovatele mýta. Z předvolebního billboardu hnutí ANO s nepříliš