Film Někdo klepe na dveře: Ťuk, ťuk. Dobrý den. Máme pro vás tu apokalypsu
V novém filmu režiséra M. Night Shyamalana Někdo klepe na dveře jsou hlavní hrdinové buď uvěznění šílenci trpícími bludnými představami, anebo mají skutečně zásadní úlohu v záchraně. Zní to dost dramaticky. Shyamalanův film ale působí spíš mdle, ani lehký dotek grotesky ho nezachrání.
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Od filmů M. Night Shyamalana se dá se značnou mírou pravděpodobnosti očekávat, že při nich divák, když už nic jiného, zažije aspoň tzv. prču. Je to vzácná a efemérní kvalita, její dosažení zhusta nebývá důsledkem vědomého úsilí, častěji prča nastává navzdory záměrům autora. Zároveň ale na jeho straně vyžaduje i nějakou míru talentu.
Prostřednost prče nesvědčí, nevyvolá onen žádoucí nechápavý údiv (jak mohlo někoho napadnout tohle??), pocit jakési strženosti zjevnou a v něčem ovšem původní a těžko napodobitelnou stupiditou či naopak skutečnou inspirovaností.
Shyamalan má pro vytváření prči skvělé předpoklady. Je to talentovaný tvůrce, zároveň (alespoň dle dostupných svědectví soudě) přesvědčený o své genialitě. Jeho filmografie je hodně nevyrovnaná, i jeho početným
