Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tragická amorálnost části levice

Rusko dává všemožně najevo, že o míru nechce jednat, dokud si Ukrajinu – nebo alespoň její část – nepodrobí. Foto: ČTK / AP / Efrem Lukatsky
Rusko dává všemožně najevo, že o míru nechce jednat, dokud si Ukrajinu – nebo alespoň její část – nepodrobí. Foto: ČTK / AP / Efrem Lukatsky

Komentář Martina M. Šimečky: Argumenty levicových signatářů výzvy za mír a spravedlnost jsou navlas stejné jako ty, které používají fašisté a radikální pravice; mladá levicová generace naštěstí neztratila morální kompas.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Před rokem se mě studenti při jedné debatě ptali, jak mají rozlišit dobro od zla, protože mají příliš mnoho pochybností. Mysleli si, že za komunistického režimu byly odpovědi na morální otázky jednodušší. Nebyla to pravda, ale musel jsem připustit, že svět je dnes složitější a že morálních otázek různého druhu přibylo.

Jenomže to bylo před 24. únorem. Dnes je zcela jasné, kde sídlí čisté zlo: v Rusku. Naposledy měla západní civilizace takto jasnou odpověď za druhé světové války, kdy čiré zlo sídlilo v Německu.

Všechny ostatní morální postoje dnes vycházejí ze schopnosti toto zlo rozpoznat. Svět se zjednodušil. To však neznamená, že mě nemohou překvapit lidé, s nimiž jsem sice v mnoha věcech nesouhlasil, ale přesto jsem věřil, že na základních rysech humanismu se shodneme. Jsou to rovněž lidé, kteří se hlásí k levici, tedy k ideologickému proudu, jehož zdrojem byly kdysi právě humanismus a právo všech lidí na život a důstojnost.

Výzva k míru

Názory radikální pravice a fašistů mě nechávají chladným, protože od nich předem očekávám jen to nejhorší. Nemohu se ale ubránit zděšení, když se na jejich stranu přidávají lidé, kteří se hlásí k levici.

Naposledy se mi to stalo, když jsem četl jejich výzvu Mír a spravedlnost, kterou v České republice podepsaly desítky lidí, včetně mého někdejšího přítele Ivana Hoffmana (Slovensko nepřekvapivě zastupuje Eduard Chmelár).

Obsah výzvy lze zredukovat do několika stručných vět: Zastavte vojenskou pomoc Ukrajině, protože tím prodlužujete válku. Zastavte sankce proti Rusku, protože nefungují a my (Češi, příp. Evropané) tím trpíme. Jednejte o míru.

Je snadné usvědčit autory a signatáře výzvy z nelidskosti. Pokud Ukrajinci nedostanou vojenskou pomoc, budou je Rusové zabíjet v mnohem větším počtu. Efekt sankcí je dlouhodobý, tudíž tvrdit, že nefungují, je prostě projevem arogantní hlouposti. A Rusko dává všemožně najevo, že o míru jednat nechce, dokud si Ukrajinu – nebo alespoň její část – nepodrobí.

Samotná výzva není ničím novým. V Evropě o vyzbrojování Ukrajiny jako o „šílenství“ mluví řecký levicový politik Yanis Varoufakis; v Německu mluví o míru, jehož součástí je nevyřčená, ale nevyhnutelná kapitulace napadené Ukrajiny, filozof Jürgen Habermas a právník Reinhard Merkel.

Vzdělání ale není zárukou morálky. A není to ani poprvé, co část evropské levice slouží

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Ukrajina

Česko, Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější