„Přesně před dvěma roky nás spolkla temnota.“ Mluvili jsme s vůdci myanmarské revoluce o jejich boji za světlo
1. února 2021 se armáda v Myanmaru vynořila z politických stínů a zemi, která se po šafránové revoluci těšila aspoň zdání svobody, opět tvrdě ustřihla křídla. Dnes je to přesně dva roky od vojenského puče – a Myanmar krvácí a trpí stále víc. Odpor proti juntě však neslábne, naopak. A slaví úspěch. Dva z jeho vůdců Lwan Wai a Kristen skrze Deník N prosí svět: Pořád bojujeme, nezapomínejte na nás!
V rozhovoru mluví Kristen a Lwan Wai mimo jiné o tom:
- Proč je lepší připomínat spíš výročí revoluce než výročí puče.
- Jak se pod volby chtějí schovat masakry a zabíjení a proč byla nedávná „humanitární“ velká amnestie velký podvod.
- Co junta za ty dva roky ztratila a v čem dělá OSN chybu.
- Proč Myanmaru hrozí hladomor.
- A co udělá lékař, když mu před očima zabíjejí lidi, a studentka, která se pere s temnotou o svou důstojnost.
Kristeniny vzpomínky na to ráno jsou i teď po dvou letech ostré a řežou jako nůž. Pamatuje si, jak se probudila do hluboké tmy, která se nerozplynula ani po rozednění. Jak ji ve čtyři hodiny ráno probrala zpráva od kamaráda (Vojáci zatýkají ministry a poslance!) a jak v panice běžela k babiččině posteli a burcovala ji ze spánku: Probuď se, je puč!
Vzpomíná si, jak vyběhla na ulici a z prvního bankomatu, který byl po ruce, vybrala všechny svoje úspory. Pak nasedla na autobus a vyrazila do centra města, doprostřed zlověstného ticha „jako na hřbitově“. Pamatuje si šok a pláč; tu svíravou úzkost, když člověka pohltí bezvýchodná temnota.
Ale Kristen s ní bojovala a rychle z ní našla cestu ven: venku na ulicích, mezi tisícovkami dalších vyděšených, ale odhodlaných lidí, kteří se bouřili proti uzurpaci svojí země armádou.
Stála u zrodu takzvaného hnutí občanské neposlušnosti; byla jedna z prvních studentských vůdců protestů, hnací síla revoluce. A tu nepřestala pohánět celé ty dva roky, které od 1. února 2021 právě dnes uplynuly.
V Lwan Waiových vzpomínkách se mísí smrt s nadějí. Mladý lékař na interně Rangúnské obecné nemocnice, největšího zdravotnického zařízení v Myanmaru, už před pučem bojoval s návaly bezmoci, protože mu před očima vyhasínalo mnohem víc lidských životů, než byl ochotný akceptovat. Úroveň myanmarského zdravotnictví byla bídná, ať se on a jeho kolegové snažili sebevíc, ale Lwan Wai doufal aspoň ve vládní reformy zahájené před pár lety.
Armádní převrat tu naději zašlapal do země a lidé začali ve velkém umírat také na ulicích, biti a zabíjeni vojáky.
Když naděje vyhasíná a vy se s tím nechcete smířit, nezbývá vám než ji sám zkusit znovu vykřesat. A tak se doktor Lwan Wai hned v únoru 2021 stal jedním ze zakládajících členů Rangúnské společnosti bílých plášťů (White Coat Society Yangon), v níž se tisíce myanmarských lékařů spojily v odporu proti juntě generála Min Aun Hlaina. Otevřel si tajnou kliniku, ošetřoval raněné protestující, a když se na něj junta chystala udeřit,
