Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Francie jednání sabotovala, Rusko a Čína daly ruce pryč, popisuje ze Rwandy diplomat Kovanda, proč se nepodařilo zabránit genocidě

Vzpomínka na začátek rwandské genocidy v hlavním městě Kigali za účasti prezidenta Paula Kagameho, belgického preméra Charlese Michela a předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Foto: Benoit Doppagne / Belga / Zuma Press / ČTK
Vzpomínka na začátek rwandské genocidy v hlavním městě Kigali za účasti prezidenta Paula Kagameho, belgického preméra Charlese Michela a předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera. Foto: Benoit Doppagne / Belga / Zuma Press / ČTK

Před 25 lety, 7. dubna 1994, se ve Rwandě rozpoutalo peklo. Den po sestřelení letadla s prezidentem Habyarimanou začali vládnoucí Hutuové vyvražďovat etnikum Tutsiů. Za sto dnů pozabíjeli možná až milion lidí. Rychlost vraždění byla dokonce vyšší než při nacistickém holokaustu. Svět se dodnes cítí zahanben tím, že masakrům nedokázal zabránit. Členem Rady bezpečnosti OSN byla v tu dobu i Česká republika, kterou zastupoval velvyslanec Karel Kovanda. Jednání sabotovala Francie, Britové se drželi její linie, Rusko a Čína od Rwandy daly ruce pryč a Američané měli po fiasku v Somálsku, popisuje pro Deník N, jak tehdejší jednání vypadala. Diplomat hovořil po telefonu ze Rwandy, kde se účastnil piety.

O Radě bezpečnosti OSN (RB OSN) se v médiích mluví jen v situacích, kdy se odehrává mimořádná mezinárodní událost, a to ještě hlavně z evropského nebo západního pohledu. Jde navíc o situace, kdy rozhodnutí zablokuje rozpor mezi Západem, Ruskem a Čínou a některá ze stran využije svého práva veta.

Ve skutečnosti toho Rada bezpečnosti řeší mnohem víc, největší část agendy se týká problémů Afriky a zastoupené země se často shodnou. Jenže to nebyl případ tragické rwandské genocidy v roce 1994. Bývalý diplomat Kovanda vzpomíná, jak se k vraždění ve Rwandě tehdy postavily velmoci, stálí členové Rady.

Rada bezpečnosti OSN 5. dubna 1994 hlasuje o mandátu mírové mise OSN ve Rwandě UNAMIR. Foto: OSN

Jak je možné, že se tehdy velmoci nebyly schopné na pomoci lidem ve Rwandě dohodnout? „To vysvětlení není obtížné,“ odpovídá Kovanda.

„Zaprvé, celé jednání Rady bezpečnosti tiše a velmi účinně sabotovala Francie, která nadržovala hutuské vládě. Druhá věc – Británie neměla v Kigali ani velvyslance a měla instrukce držet se francouzské linie. Zatřetí, Čína a Rusko dávaly od věci ruce pryč. Rusko nevím proč, Čína se obávala, že půjde o vměšování do vnitřních záležitostí země a toho se Peking velmi varoval, protože kdo ví, kdy by se podobná politika vytáhla vůči Číně samotné, že? A Spojené státy

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější