Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Potratily nebo nemohou otěhotnět. A každou chvíli dostávají otázky, kdy budou mít dítě

Foto: Unsplash/ Niki Sanders
Foto: Unsplash/ Niki Sanders

Pokud i vaši známí považují otázky o dětech za přirozenou součást „small talku“, můžete jim ukázat tento článek.

Několik let po škole Nikoleta potkala svého bývalého učitele tělocviku. Přestože mu nedala najevo, že by chtěla mluvit o soukromých záležitostech, iniciativně jí naznačoval, že ve svých 27 letech má nejvyšší čas otěhotnět.

„Omílal ty známé fráze o tom, že dnešní ženy touží po kariéře a nemyslí na rodinu,“ říká.

Učitel netušil, že Nikoleta už o dvě děti přišla ve vysokém stadiu těhotenství a třetí pohřbila po předčasném porodu. Naštvaná mu to i řekla.

„Velmi rychle ztichl. Doufám, že už žádné ženě nebude nic takového naznačovat a nebude se plést do jejích osobních záležitostí,“ dodává Nikoleta.

Bolestivé příběhy

Tento článek je o lidech, kteří jsou zvyklí ptát se svých známých, kolegů nebo příbuzných, jak to mají s dětmi. Může to pro ně být přirozená součást „small talku“, nebo dokonce dobře míněná rada, aby druhá strana neodkládala založení rodiny.

Možná si však neuvědomují, že takové otázky nebo rady, zejména pokud jsou nevyžádané, mohou být nepříjemné, nebo dokonce zraňující.

Na toto téma jsme hovořili s více než desítkou žen a několika muži. Často se opakoval příběh o tom, jak žena nechtěně potratila nebo jak pár nemůže počít dítě přirozenou cestou. Do toho musí pravidelně odpovídat na otázky, kdy přijde potomek.

„Asi čtrnáct dní po spontánním potratu se mě kamarád zeptal, jestli kariéra, nebo dítě. Musím říct, že to opravdu bolelo,“ říká Božena.

Andrej a jeho žena také přišli o dítě. Lékař jim následně řekl, že se o další dítě nesmějí pokoušet nejméně šest měsíců.

„Během toho se nás pořád někdo ptal, kdy už konečně budeme mít dítě,“ říká Andrej.

Také proto s manželkou přestali navštěvovat jednu z babiček, která jim neustále kladla podobné otázky.

„Na jednom rodinném setkání mi už ruply nervy. Na všechny jsem zakřičel, že ještě jedna taková otázka a asi někoho praštím,“ dodává Andrej.

Psycholožka: Je to běžný jev

Psycholožka Jana Zemandl, která se s tímto jevem také setkává, potvrzuje, že nejde jen o ojedinělé příběhy. „V naší společnosti se nezřídka stává, že lidé vyjadřují své názory na soukromé záležitosti druhého člověka – ať už jde o těhotenství, nebo změnu hmotnosti,“ říká.

Jana Zemandl pracuje mimo jiné na Neonatologické klinice intenzivní medicíny při Národním ústavu dětských nemocí. Setkává se například s rodiči, kterým se narodilo dítě s postižením, nebo s těmi, kteří o dítě přišli.

„Komunikace o těchto tématech by měla být velmi citlivá. Stává se však, že lidé blízcí takovému páru – i když to myslí dobře – říkají věci, které jsou pro ně bolestivé,“ potvrzuje.

Podobně je tomu u párů podstupujících umělé oplodnění. Psycholožka připomíná, že proces umělého oplodnění může být psychicky velmi náročný. Partner i partnerka často žijí v nejistotě a měsíce čekají na výsledky, které jim ukážou, zda mají naději.

„V takové situaci je namístě opravdu empatická komunikace. Pokud rodiče například dávají najevo, jak moc si už přejí vnoučata, vyvíjejí na ně několikanásobný tlak,“ vysvětluje psycholožka.

A kdy bude sestřička?

Zkušenost ukazuje, že tlak tohoto typu nemusí skončit ani po narození dítěte. Okamžitě přicházejí otázky, kdy bude druhé.

Beata je zažila nesčetněkrát. Mluví o štěstí, že syn se jí narodil brzy po svatbě. Po komplikovaném porodu přišla zásadní zpráva

„Lékařka mému muži oznámila: ‚Máte syna a vaše žena má rakovinu‘,“ vzpomíná.

Beata říká, že si vždycky přála velkou rodinu. Lékaři jí však v té době sdělili, že kvůli svému zdravotnímu stavu nebude schopna otěhotnět nejméně několik příštích let.

Příbuzní a přátelé o všem věděli. Nicméně už během prvních Vánoc se objevily dotazy, kdy bude sourozenec, nebo nevyžádané rady, že je prý dobré mít druhé dítě co nejdříve, aby mohli vyrůstat spolu.

„Čím byl můj syn starší, tím více lidí cítilo potřebu se mnou toto téma řešit,“ říká Beata.

Jednou to byly tetky z její rodné vesnice, jindy známé ze sídliště. Ony samy například čekaly dítě a jen tak jakoby mimochodem se Beaty zeptaly, jestli by ona také nechtěla mít druhé.

„Nejnepříjemnější bylo, když mému synovi domlouvaly,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Duševní zdraví

Rodina a vztahy

Rodina, vztahy a zdraví

V tomto okamžiku nejčtenější