Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zdeňka Lišku produkce často zneužívala. Když šlo do tuhého, uměl napsat hudbu k filmu přes noc, vzpomíná zvukový mistr Ivo Špalj

Ivo Špalj. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Ivo Špalj. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Právě před rokem na Českých lvech získal cenu za mimořádný přínos kinematografii, letos v únoru oslaví 83. narozeniny. Mistr zvuku Ivo Špalj mluví o přehlíženém oboru filmového zvuku a vzpomíná na skladatele filmové hudby Zdeňka Lišku i spolupráci s Janem Švankmajerem.

V rozhovoru se dočtete:

  • Kolik Ivo Špalj udělal týdně večerníčků.
  • Jak vzpomíná na spolupráci s Janem Švankmajerem.
  • Jak se stal dvorním zvukařem skladatele Zdeňka Lišky.
  • A co jsou ve zvukařské praxi brunclíci.

Proslavily vás mimo jiné animované filmy. Jak jste se k nim dostal?

Díky dětem jsem se koukal na Krtkova dobrodružství a podobné věci a vadilo mi, že zvukově je to mozaika. Oni to dělali tak, že měli skříně a v nich šuplátka a tam stočenou pětatřicítku a na ní napsáno třeba „Krtek, 28. díl, krásné JÉ“.

Sázely to tam střihačky za devadesát korun za díl, byly to vlastně sound designérky. Benjamin Astrug, který to tam míchal nejčastěji, prostě zamíchal to, co mu nasadily. Mám zásadu, že všechny zvuky nemusí nutně být stoprocentní, ale měly by být všechny třeba na devadesát procent, a ne jeden na sto a druhý na šedesát. Mělo by to mít jednotu a ksicht, abyste v ideálním případě poznali, kdo to dělal.

Šel jsem proto do studia animovaného filmu a povídám: „Děláte to krásně, ale zvuk není úplně to pravé. Na každý díl byste měli ty zvuky natočit znovu.“ Střihačky se nejdřív tvářily zle, sebral jsem jim jejich devadesát korun.

Začínal jsem s Ivanem Renčem, otcem Filipa Renče, jemu děkuji za to, že jsem mohl pochytit, co a jak má být, jak se mají dělat zvuky do animovaného filmu a co v nich je naopak zbytečné. Ukázalo se, že mám pravdu, a od té doby si mě pravidelně půjčovali. Prakticky jsem dělal jeden večerníček týdně, ale nejdřív jsem si musel na Barrandově vyřídit povolení. Jezdil jsem do Hostivaře natočit ruchy a pak to jel na Barrandov celé smíchat.

Nedílnou součástí vašeho díla je i dlouholetá spolupráce s režisérem Janem Švankmajerem.

S Janem Švankmajerem jsem udělal sedm celovečerních snímků, krátkých okolo dvaceti. Je jedním z mála, kdo dodnes chodí do studia na natáčení ruchů. Ani tam nic neříká, stačí, když se na sebe podíváme, a já už vím, jestli

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější