Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Podceňujeme radikální novost naší situace.“ Historik Adam Tooze o světě polykrize

Rizika, počet proměnných, nepředvídatelnost i rozsah možných škod prostě neustále stoupají, říká historik Tooze. Foto: World Economic Forum/Ciaran McCrickard, CC BY-NC-SA 2.0
Rizika, počet proměnných, nepředvídatelnost i rozsah možných škod prostě neustále stoupají, říká historik Tooze. Foto: World Economic Forum/Ciaran McCrickard, CC BY-NC-SA 2.0

Válku, energetický šok, přízrak jaderného konfliktu, pandemii i klimatickou krizi musíme řešit najednou, zdůrazňuje ekonomický historik Adam Tooze. „Kdykoliv jsme v pokušení říct, že jde o jeden velký problém X, který musíme vyřešit, musíme mít na paměti, že ve skutečnosti špatně chápeme situaci, protože je zapotřebí řešit X, Y i Z naráz,“ vysvětluje Tooze termín polykrize, který pomohl zpopularizovat mezi světovou intelektuální elitou.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Které skupině zemí v rámci světové ekonomiky hrozí náraz do zdi,
  • proč okolnosti, kterým dnes čelíme, nejsou opakováním vzorců dřívějších krizí a jak právě tohle vhodně popisuje termín polykrize,
  • kterou otázku je vhodné si pokládat ohledně dalšího vývoje ruské války na Ukrajině,
  • co může dělat v době několikanásobných globálních šoků jednotlivec,
  • a kde hledá on sám naději, když se náš svět může zdát odsouzený k zániku.

Když jsme spolu mluvili naposledy v dubnu 2020, finanční krizi z první dekády 21. století jste přirovnával k infarktu. Tu, která přišla s covidem-19 pak k záchvatu postihujícímu celé tělo. Po více než dvou letech jsme svědky nových otřesů a problémů, a to nejen finančních. Jak byste popsal takový fyzický projev tentokrát?

Dopad války na Ukrajině je mnohem lokalizovanější než pandemie v roce 2020 nebo finanční krize v roce 2008.

Zatímco se Evropa obává recese, problém Spojených států, alespoň podle aktuálních čísel, spočívá v přehřívání ekonomiky. Federální rezervní systém tak musí opakovaně zvyšovat úrokové sazby a otázkou zůstává, kdy trh práce konečně zpomalí. Ekonomika Spojených států se stále poměrně rychlým tempem navrací směrem k trendům, které jsme viděli před krizí, která přišla s covidem-19. Největší ekonomiku světa tedy ukrajinská válka ve skutečnosti nijak vážně neovlivňuje. Na začátku se objevil úzkostný moment spojený s cenou ropy, ovšem i ta se vrátila na úroveň vyšší než v roce 2020. V žádném případě ale nejde o historickou anomálii. A vzhledem k tomu, že Spojené státy jsou vývozcem energií, z vyšších cen energií celkově těží.

Na světě existují dvě skupiny ekonomik, které trpí opravdu zásadními problémy. Sama skutečnost, že jde jen o dvě, znamená, že už nejsme v roce 2020. Nejzřetelnější příklad představuje Evropa, která v podstatě trpí šokem v oblasti obchodu a cen energií. Vhodným lékařským přirovnáním pro tamní situaci je jakási drastická dieta nebo něco podobného. Energie jsou kalorie, dochází tedy doslova k náhlému úbytku kalorií a současně prudkému nárůstu jejich ceny. Otázkou je, jestli jde v takové chvíli vůbec správné kalorie získat.

Zatím je vše dobré – Evropa si potřebný LNG obstarala. Velkou otázkou je tento rok. Pro bohatou společnost jako Evropa je to rozhodně bolestivé, ale záleží v podstatě na distribuci – zda se podaří zorganizovat vnitřní kompenzace, které mají ochránit ty, kdo jsou na tom opravdu špatně.

A ta druhá skupina?

Země, které jsou skutečně bolestivě a těžce postiženy, jsou ty s nízkými příjmy, vysoce zadlužené, dovážející suroviny a energii. Jako první to odnesla Srí Lanka, je tu ale také řada křehkých afrických zemí: Keňa, Ghana, Etiopie. Všechny čelí trojí hrozbě, která spočívá ve zvýšených úrokových sazbách za dolarové dluhy i zvýšených cenách energií, které se promítají do zemědělského systému a zvyšují ceny potravin. Kombinace těchto tří faktorů je nesmírně náročná. Zambie a Čad započaly první kolo vyjednávání o restrukturalizaci dluhu brzy. Jsou to nicméně relativně malé země. Ghana, Keňa a Etiopie jsou ale tři velké úspěšné příběhy subsaharské Afriky. Pokud začnou všechny vyjednávat o nových podmínkách svého dluhu, pak hovoříme o opravdu zásadní otázce dalšího rozvoje afrického kontinentu. Už si nemohou půjčovat, náklady na odložení plateb stávajícího dluhu jsou neuvěřitelně vysoké, dovoz si nemohou dovolit. Je to jako narazit do zdi.

X, Y i Z musíme řešit naráz

Už kdysi jsme mluvili o několika otřesech, s nimiž se svět musel v posledních letech vypořádat, které se vzájemně ovlivňují, umocňují a mohou zhoršovat další globální problémy. Dnes pro popis vzájemně propojených sil, tedy situace, kdy čelíme několika krizím zároveň, které jsou jako celek ještě nebezpečnější než součet jednotlivých částí, často používáte termín polykrize. Proč je to vhodný model či nástroj k analýze dnešního světa?

Zaujalo mě, jak lidé na termín polykrize doposud reagovali. Vnímají jej jako model nebo ucelený koncept, osobně o tom ale takhle nepřemýšlím. Nejde o termín, který bych sám vymyslel. V roce 2016 ho použil Jean Claude Juncker, který si jej zase vypůjčil od francouzského teoretika komplexnosti Edgara Morina, jenž polykrizi poprvé zmínil v knize o ekologické krizi na konci 90. let.

Polykrizi vnímám spíše jako určitou výzvu, otazník, jako neúprosný popis něčeho, co se ve skutečnosti poměrně obtížně modeluje, vysvětluje nebo chápe. Čelíme vícenásobným, souběžným a heterogenním otřesům, které nelze

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Energie

Evropská unie

Historie

Klimatická krize

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Ukrajina

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější