Chtěl svůj život zasvětit chemii, ale nakonec se musel bít za Akademii věd odsuzovanou jako relikt komunismu
Seriál Česká inteligence 20. století: Chtěl dělat vědu, ale osud rozhodl, že se nakonec dal do služeb vědecké politiky. Zasloužil se o redefinici vědecké práce i etiky u nás po roce 1989. Že Akademie věd ČR přežila všechny turbulence tehdejší doby, je hlavně jeho zásluha.
Rudolf Zahradník (1928–2020) se narodil a dětství až do roku 1938 prožil na Slovensku; jeho otec, za první světové války italský legionář, po vzniku republiky u vojska zůstal a sloužil u protiletadlového dělostřelectva.
Pozdější synův vývoj ovlivnilo, že se stal skautem, a zůstal jím dokonce i za války, kdy nacisté skautskou organizaci zakázali: Pražská dvojka, oddíl vedený Jaroslavem Foglarem, zákaz uměla obejít. Zahradník se tam naučil i věcem, kterých se autor Rychlých šípů asi nenadál: v oddílové knize našel návod na výrobu neviditelného inkoustu, a tak šel, koupil v drogerii suroviny, sestavil si aparaturu a inkoust vyrobil. S mírně přimhouřenýma očima se tak dá říci, že díky Jestřábovi (jak zněla Foglarova oddílová přezdívka) se Rudolf Zahradník stal chemikem.
Za války to samozřejmě, jako všechno, mělo ještě peripetie. Nejdřív, ve svých patnácti, Zahradník
