„Bůh ze mě udělal feťáka, satan přitakal.“ Iggy Pop se vrací do zběsilých 70. let s nadhledem a radostí
Ve svých 75 letech si Iggy Pop užívá popularitu, jíž se mu po většinu kariéry nedostávalo. Na novince Every Loser se vrací k syrovému výrazu, jímž zkraje 70. let předznamenal punk. Kritici i fanoušci oslavují, další nesmrtelné hity přesto z nahrávky nejspíš nevzejdou. Hudba je ale jen dílčí částí této legendy.
„Vím, jak vyhrát, ale nevím, jak umřít,“ zpívá Iggy Pop triumfálně do ostrých kytar v letošní skladbě Modern Day Rip Off. Zkratkovitý text frázuje jako mantru, která by měla vyvolat dávné duchy zpátky na zem. Kdokoliv, kdo přišel na přelomu 60. a 70. let do styku s kapelou Stooges, by asi jen stěží uvěřil, že právě epileptický frontman všechny své spoluhráče z původní sestavy přežije.
Zatímco Iggy Pop, vlastním jménem James Osterberg, před mikrofonem posouval hranice představitelného, garážová kapela z amerického maloměsta Ann Arbor bušila do nástrojů s takovou vervou, že předznamenali nástup punku.
V Londýně zahráli už v červenci 1972 během příprav třetího alba Raw Power a jejich britská premiéra se stala derniérou. Iggy Pop oděn pouze do blyštivých latexových kalhot v klubu Scala naproti nádraží King’s Cross všechny urážel a skákal do davu, publikum bylo naprosto zděšené a management kapele oznámil, že kdyby chtěli zahrát znovu,
